BLÍZKÁ PŘÍBUZENSKÁ PLEMENITBA

BLÍZKÁ PŘÍBUZENSKÁ PLEMENITBA

– SNADNÁ CESTA KE KVALITĚ?

O příbuzenské plemenitbě se často hovoří jako o chovatelské metodě, která rychle přinese upevnění žádoucích znaků v populaci. Je snaha takto fixovat vynikající znaky šampionů a posunout tak plemeno jako celek směrem k ideálu. Jako všechno patří ale i příbuzenská plemenitba, hlavně ta nejužší (tzn. páření bratra se sestrou, potomka s rodičem, polosourozenců či bratrance se sestřenicí), do rukou odborníků. Kromě žádoucího efektu totiž mohou být její výsledky i velmi problematické. Dokonce se ve výzkumu používá k detekci letálních a jiných nežádoucích alel u chovných jedinců a tak k jejich odhalení coby přenašečů, jejichž působení v chovu je nežádoucí. Recesivní letální alely (stejně jako všechny recesivně přenášené znaky, např. žluté zbarvení LR) se totiž projeví až v případě, že se v genetické výbavě potomka setkají dvě….od otce i od matky. Pokud je chovný jedinec pouze přenašečem, může se tato alela udržovat v populaci dlouhou dobu, aniž by se o ní vědělo. Jestliže ale spáříme dva úzce příbuzné jedince, je pravděpodobnost setkání se dvou nežádoucích recesivních alel mnohonásobně vyšší, a tak dojde k fenotypové demonstraci nežádoucího znaku. Potom je jediným řešením takto odhalené přenašeče (byť fenotypově bez nežádoucího projevu) z dalšího působení v chovu vyřadit. Ten, kdo se rozhodne použít úzkou příbuzenskou plemenitbu na sebe tedy zároveň bere riziko toho, že použití chovní jedinci mohou být detekování jako přenašeči nežádoucích znaků a měl by být i připraven vyvodit z tohoto zjištění chovatelské závěry.

Sama jsem měla možnost pracovat se třemi štěňaty – sourozenci, z vrhu, kde rodiče byli bratranec a sestřenice:

…§…..matka otce a otec matky jsou sourozenci, barevná část rodokmenu je totožná

….a….matka a otec jsou bratranec a sestřenice

Měla jsem možnost pravidelně vídat černého psa, a černou a žlutou fenku. Každý z nich byl typově naprosto odlišný.

Černý pes byl silné kostry, kvalitního předhrudí i hrudníku, typicky modelované hlavy. Jeho povaha byla standartní. V osmi měsících se u něj objevilo kulhání a RTG snímek kyčlí ukázal nález na úrovni 4/4. Vzhledem k tomuto velmi těžkému nálezu musel být vyřazen z výcviku, jak vypadá a jak je na tom zdravotně nyní, na roce věku, nevím.

Černá fenka je velmi lehkého typu, s netypicky štíhlou hlavou, v roce věku je kohoutková výška zhruba 51 cm a hmotnost 25 kg (při krmení Hill´s puppy large breed). RTG v osmi měsících bylo na hranici 2-3 oboustranně, další RTG nás čeká během příštích týdnů. Fenka se projevuje dominantně vůči druhým fenám, v chování vůči lidem je někdy až bázlivá.

Žlutá fenka je až téměř lymfatické konstituce, velmi nízká, s masivní hlavou a širokým hrudníkem. Je dominantní, ve chvíli nejistoty (při napomenutí od pána či potrestání) byla schopna i reakce s náznaky agresivity. Na roce věku poprvé odhárala a následně došlo

k jejímu částečnému zklidnění. RTG na roce věku oboustranně horší 3/3. Vzhledem k tomuto nálezu musela být fenka vyřazena z výcviku.

Nevím, jaká je situace u dalších štěňat z uvedeného vrhu, ale i z posouzení exterieru, zdraví a povahy u těchto tří štěňat je možné učinit chovatelské závěry. Jaké? Na to si musí odpovědět každý sám, hlavně ale chovatel, který bude vyhodnocovat, zda jím použitá úzká příbuzenská plemenitba přinesla to ovoce, v které doufal.

Mnohem méně rizikové se pro chovatele ukazuje použití vzdálené příbuzenské plemenitby…tzn. plemenitby na společného předka ve 3. či 4. generaci. Tato metoda je často a s úspěchem používána, hovoří se o tzv. LINIOVÉ PLEMENITBĚ. Liniovou plemenitbu můžeme často v rodokmenech vysledovat po mnoho generací . Na jejím počátku stojí velmi úspěšný jedinec, jehož kvality je žádoucí v plemeni upevnit. Problémem může být to, že se často hledí jen na tyto kvality (nejčastěji určitý exterierový znak) a opomíná se , že je třeba i kvalita zdravotní (fenotypová i genotypová) a povahová.

Nejčastěji používanou chovatelskou metodou zůstává i dnes PLEMENITBA NEPŘÍBUZENSKÁ. Její výhodou je to, že nedochází k nevratné ztrátě alel v populaci (zůstává zachována genetická pestrost), nedochází k zúžování krevní základny. Potomstvo z této plemenitby je rozmanité, počet jedinců s určitou hodnotou určitého znaku zhruba odpovídá Gaussově křivce…tzn. málo jedinců špičkových, více jedinců výborných, většina v průměru, menší počet jedinců s většími vadami a málo jedinců zcela nestandartních. To, jaký je rozdíl mezi jedinci na jedné a druhé straně křivky, pak už záleží na správné volbě krycího psa…jde – li o jedince typově podobné, je u potomstva mnohem větší šance na vyrovnanost, než při velkém kvalitativním rozdílu mezi matkou a otcem…tzn. jestliže např. nakryjeme VD fenu mnohonásobným exterierovým šampionem může být výsledek horší, než při jejím nakrytí psem, který je typově podobný (bez výrazných chyb feny), byť ohodnocený „jen“ známkou V. Rizikové je i použití psa, který sám je šampionem, ale jeho rodiče, sourozenci ani další příbuzní takové kvality nevykazují…tady je totiž pravděpodobné, že v mnoha znacích je daný jedinec heterozygotní a nemusí své fenotypové kvality tudíž předávat dál. Kvalita chovného jedince se vždy musí měřit podle jeho schopnosti předávat kvalitní znaky dál pokud možno všem svým potomkům. Cílem chovatelské práce má být vyrovnanost populace bez nežádoucích výkyvů směrem k záporu, ne produkce několika málo šampionů!

Autor : Renata Hasilová