Cílem chovatele je odchovat exteriérově a povahově kvalitní štěňata, která budou skvělými představiteli svého plemene. Cílem množitele je odchovat co nejvíc čehokoli, bez ohledu na zdraví, povahu i exteriér, pouze s ohledem na vlastní zisk. Chovatel objíždí výstavy, vybírá špičkového krycího psa, často platí horentní sumy za krytí v zahraničí. Množitel si pořídí smečku bezpapírových, levných fen a jednoho psa a má vystaráno. Zatímco chovatelé propadnou kouzlu jednoho nebo jen několika málo plemen, protože dobře vědí, že čím budou mít větší množství plemen, tím obtížněji budou moci sledovat trendy ve vývoji a tím zákonitě budou horší jejich odchovy, množitel se takovými otázkami nezabývá. Množitel totiž nepropadá kouzlu toho kterého plemene pro jeho exteriér či povahu, pro něho je rozhodující pouze otázka, které plemeno tzv. "jde", čili je dobře prodejné. Populární plemena mají smůlu, v rukou množitelů ztratí za několik generací většinu vlastností, které je učinily populárními. A tak se člověk dočte o agresívních labradorských retrívrech, na ulici jen němě zírá na obrovské jorkšíry s klopenýma ušima, knírače bez vousů, pudly bez elegance, setká se s hystericky bázlivými dobrmany, nohatými jezevčíky... Jak je to možné? Snadno. Pakliže se u psa nebo feny s PP vyskytne   hrubá vada exteriéru, povahy nebo závažný zdravotní defekt (např. dysplazie kyčelního kloubu), je tento jedinec bez milosti vyřazen z chovu. Znamená to, že jeho případní potomci už nejsou registrováni a nedostanou průkaz původu, pro chov čistokrevných psů de facto neexistují. Seriozní majitel vyřazeného psíka či fenky  neprodukuje žádná štěňata. Proč také? S největší pravděpodobností zdědí po rodičích hrubé vady a pokud je nezdědí přímo potomci, je víc než pravděpodobné, že se vady vyskytnou v dalších generacích. A kdo by chtěl odchovávat nepěkná, nemocná nebo povahově netypická štěňata? Chovatel samozřejmě nikoli. Ostatně jako majitel chovatelské stanice  ani "bezpapíráky" produkovat nesmí, porušuje tím chovatelský řád. Ale množitelovy "odchovy" nejsou registrovány, může připouštět cokoli s čímkoli, a jak často chce, nikdo nekontroluje, v jakých podmínkách žijí štěňata, ani feny, které jsou mnohdy opakovanými vrhy doslova ztrhány. A tak není divu, že jedinci plemen, která jsou v "bezpapírové" variantě chovaná již celé generace, jsou už na první pohled odlišní od čistokrevných výstavních zvířat. Nevěříte? Podívejte se na průměrného "zahradního" německého ovčáka a srovnejte ho s populárním "komisařem Rexem" (něco jiného jsou NO z pracovních linií, ale to už je zas jiná otázka), zajděte se podívat na výstavu na pudly, jorky, kokršpaněly anglické i americké, jezevčíky, rotvajlery, boxery a další a srovnejte je s pouliční variantou téhož.
Jak už jsem uvedla výše, množitelé se zásadně orientují na módní a tudíž prodejná plemena, v současnosti např. na jorkšírské teriéry, shi-tzu, bišonky, trpasličí a toy pudly, čivavy, mopsy, rotvajlery, zlaté a labradorské retrívry. Obvyklá praktika při "chovu" malých plemen jako je např. jorkšír, čivava nebo toy pudl je následovná - veliká, netypická fena se nakryje malým psem. Proč? Velká fena snáze porodí a co víc, mívá početnější vrh. A víc štěňat znamená víc peněz. Že štěňátka budou nejspíš vypadat jako maminka, to nikoho netrápí. A tak se není co divit, že takovýto jorkšír (za "pouhých" 6 tisíc, nekupte to) vyroste v pětikilovou obludku s klopenýma ušima. O pudlech z množíren bych mohla napsat celý román, zabývám se  úpravou tohoto plemene, a tak mi prochází rukama spousta zvířat, která jsou doslova zrůdičkami - ošklivé hlavy s kulatým okem a krátkým čenichem, vady skusu, dlouhý formát, propadlá klenba tlapek, amputované ocasy, kapří hřbety, řídká srst nejednotné barvy, hysterie, luxace čéšky.... Smutné je, že ceny těchto karikatur jsou mnohdy stejné nebo jen zanedbatelně nižší než ceny zvířat s PP.
Ale zpět k množitelům. Odpustíme-li jim, že produkcí nekvalitních zvířat kazí dojem veřejnosti o tom či kterém plemeni, těžko jim můžeme odpustit to, že  často drží svá "chovná" zvířata v mizerných podmínkách. Mnohé feny, doslova továrny na štěňata, se nikdy nepodívají ven ze svých kotců, jsou vyčerpány opakovanými vrhy a po skončení této "kariéry", nebo zjistí -li množitel, že dané plemeno už "nefrčí" utraceny nebo "zašantroceny" bůhvíkam. Štěňata často neví, co je to očkování a odčervení, mají škrkavky, dravčíky, blechy, nejsou kvalitně krmena a o jejich socializaci nemůže být ani řeč, protože člověka vidí jednou denně, když jim přinese žrádlo a vykydá kotec. Někteří množitelé se nestydí prodávat štěňata ve věku 5, 6 nebo dokonce čtyř týdnů. Že tohle všechno není nejlepší start do života není třeba zdůrazňovat. Navíc napálený majitel takového štěněte "ušetřený peníz" obratem ruky utratí u veterináře.  Jak je tedy možné, že lidé žijící z množení psů, tak skvěle prosperují? Pochopitelně i tady platí zákon trhu. Kdyby neexistovali důvěřiví lidé, kteří si nechají doslova nakecat bůhvíco a koupí cokoli za jakoukoli cenu, kdyby  přistupovali ke koupi psa zodpovědně a hledali jen seriozní chovatele, pak by množírny ztratily zákazníky a tím i pro své provozovatele smysl. Žádný soudný člověk při pohledu na spousty zvířat, často nastrkaných v klecích a kotcích jako králíci, na nepořádek a zápach, který  "chov" zákonitě provází, štěně z takovýchto podmínek nekoupí. Ovšem množitelé jsou si této skutečnosti vědomi, a tak často nabízí, že štěně dovezou, nebo ho kupujícímu předají někde v garáži či před domem.
Jak tedy postupovat při koupi štěňěte, jsem-li laik?
V první řadě: chcete-li pěkného, zdravého psa určitého plemene, nekupujte zvíře bez průkazu původu. Nemáte sice záruku, že vám vyroste šampion, ale máte záruku, že vám nevyroste kříženec, případně komická karikatura zvoleného plemene. Cena "papíráků" sice bývá vyšší, ale náklady na "provoz" psa jsou stejné u pejska s PP i bez a brzy ji stejně přesáhnou, ať byla jakákoli. Pokud vám nezáleží na tom, jak bude pejsek vypadat, uděláte lépe, když místo koupě "bezpapíráka" zajdete do útulku a poskytnete domov některému z nešťastníků.
Zajedťe se podívat k chovateli, chtějte vidět rodiče, nebo alespoň matku, podívejte se, v jakých podmínkách byla štěňata odchována.
Nelíbí-li se vám prostředí, zdá-li se vám prodávající neseriozní, nejsou-li štěňata v dobré kondici, nebo jsou-li bázlivá, vyberte si jinde.
Nekupujte štěně od lidí, kteří tvrdí, že je tzv. "nadpočetné" (nic takového neexistuje)
Nekupujte štěně ze soucitu. Všechna zachránit nemůžete a jen podporujete množitele.
Pokud je to možné, vezměte sebou někoho, kdo psům opravdu rozumí, nejlépe přímo vašemu vybranému plemeni.
Trvejte na kupní smlouvě. Je mi víc než jasné, že pokud tento článek spatří světlo světa (byl zaslán do inzertního časopisu Planeta zvířat), náležitě "zvedne mandle" potrefeným husám. Můžu jen doufat, že to nebude jeho jediný efekt, ale že přiměje alespoň některé lidi k zamyšlení a pomůže jim při koupi budoucího čtyřnohého kamaráda. -Ing. Irena Lukešová-

uveřejnění článku se svolením autorky paní Ing. Ireny Lukešové