Jak je to s výcvikem: k noze, ke mně, chůze na vodítku u nohy, sedni, lehni - je třeba vždy zvládnout jeden cvik a pak přidat další, nebo lze zlehka cvičit všechny ciky? Tak to děláme my. Různě je kombinuji, vždy pár minut a několikrát denně

Jistě je dobré cviky střídat, ale určitá pravidla platí i tady – např. to, že chůze na volno u nohy se cvičí až ve chvíli, kdy pes bezpečně a spolehlivě chodí na vodítku. Také platí obecná zásada, že cviky nejdříve cvičíme v klidném prostředí, kdy pes není ničím rušen a postupně přecházíme do prostředí rušnějšího. To základní pro Vás ale teď je: Vaše fenka má teprve necelé 3 měsíce!!!! V tomto věku mluvíme o výchově, ne o výcviku. Základem je přivolání a povel „Fuj!“ nebo „Nesmíš!“. Ostatní povely samozřejmě používáme v patřičných situacích a pes si na ně zvyká, ale opakované cvičení může dost negativně ovlivnit chuť psa k poslušnosti a jeho zájem o kontakt s Vámi, štěně se může „přecvičit“!!! Takže u nohy na vodítku psa usměrňujeme (při jeho hmotnosti je to bez problémů), povel používáme, ale není to o stálém drilu, opravování apod. – je to o zvykání si…

Chůze u nohy: s tímto cvikem teprve začínáme a tak bych rád věděl jestli není na tento cvik příliš brzy a pokud ne tak jak být moc přísný a držet ji opravdu u nohy. Samozřejmě má většinou tendenci táhnout a zabývat se jinou činností, když třeba chce něco ňufat….

tak tady už máte odpověď o kousek výš. Je chybou nechat štěně na vodítku dělat si co chce, ale usměrňování má být nenásilné, hodně chválíme, můžeme občas využít třeba cestu vedle plotu, kdy jdeme těsně – tak, že štěně nemůže před nás, občas schválně projdeme třeba kolem dopravní značky tak ,že když štěně nejde u nohy, tak se zachytí za vodítko…tuto situaci vždy řešíme tak, že správně navedeme psa, aby prošel po naší straně….a zkusíme to znovu, mohutně chválíme za úspěch. V zásadě jsem proti používání flexi vodítka….pes má jít buď u nohy, nebo má volno! Ne ty mezistupně, kdy je pes na vodítku a přitom klidně 2 – 3 metry od nás!!! Už odmalička u vodících psů používáme (hlavně v provozu, kvůli bezpečnosti štěněte, aby se nemohlo vyvléknout, když se třeba něčeho lekne) stahovací řetízek. U vlastních psů používám vodítko s Moxonovou smyčkou, které funguje podobně jako klasické vodítko + řetízek.

Jak dlouhé procházky můžeme absolvovat? Je to už moc když jdeme (a to bez větších zastávetk) 1 hodinu v tahu? Píše se, že by procházka měla být tak 30 min, ale malá je pořád plná energie a nechce jít domů. Může také běhat? Myslím tím například, když se rozběhne za synem nebo za mnou a běží tak 10 - 20 vteřin.

Nikdy necvičíme přes únavu štěněte. Hodina pro temperamentní štěně není moc, ale neměla by být celá na asfaltu…to je dost veliká zátěž pro klouby. Volila bych měkký terén a alespoň část té doby by štěně mělo být na volno, aby si samo určilo rychlost postupu. Řízená chůze po tvrdém…to je nápor. Běhat štěně samozřejmě může (zase je lepší měkčí terén), nedoporučuje se přílišné běhání s dospělými psy, kdy ze sebe štěně dává mnohem víc, než by běhalo samo.

Jak je to se zakazováním věcí, které doma nesmí? Máme pocit, že ji pořád okřikujeme "nesmíš" a ona to pořád dokola zkouší. Například skáče na sedačku a na konf. stolek, okusuje nás atd. Jde mi o to jestli není na závadu ji pořád jen okřikovat, samozřejmě se snažíme odvést její povinnost a spíš ji chválit, ale za některé věci ji opravdu chválit nejde. Jak jinat potlačit toto nežádoucí chování? A také jak moc intenzivně ji okřiknout. Mě příjde, že občas to zabere, jen když na ni huknu já a někdy ji musím i chytit za kůži za krkem. To se potom uklidí do pelíšku.

lákadel. Při okusování (to se bude ještě stupňovat, jak malá bude měnit zuby) je dobré i lehké stisknutí čumáčku - to je pro ni čitelný signál. Fenka asi bude dominantnější a zkouší, co může. Je nutné vytrvat a zůstat důsledný. Je taky dobré upevňovat Vaše postavení ( i synovo a manželčino)…např. fenka může začít jíst až na povel…když krmíte, položte před ni misku, fenku upravte do pozice „sedni“ a přidržte, aby nezačala žrát hned. Pak použijte např. povel „vezmi si“ a pak teprve smí žrát…jde tu o to, že Vy, jako vůdce smečky, rozhodujete o tom, kdy bude Váš podřízený žrát (podívejte se na pravidla ve vlčí smečce). Taky rozhodujete o začátku a konci hry, štěně si musí nechat odebrat každou hračku, musí si nechat odebrat žrádlo byť nedojezené. Dominantní činností je i česání – to ať hodně dělá Váš syn. Všechno si musí fenka nechat líbit i od něj. Ať Vám pomáhá s krmením apod.

Další nešvar, který nás trápí je sbírání věcí ze země a to všude. Doma a hlavně venku (jablka, žvýkačky, zbytky jídla, vajgly atd.) Dovolujeme jí aby si sbírala šišky a klacíky a tak mám pocit, že ona to potom nerozliší a navíc ty odpadky přece tak pěkně voní...

Tady je to zase o povelu „Fuj!“ nebo „Nesmíš!“…tento povel by měl fungovat univerzálně k zamezení jakékoli nežádoucí činnosti (lezení na gauč stejně jako sbírání nežádoucího předmětu). Takže nejde o to naučit fenku to sbírat a to nesbírat, ale naučit ji – když řeknete „fuj!“ vyplivnout i tu šišku… Ona se naučí to třídit ne podle druhu předmětu, ale podle Vaší reakce. Samozřejmě to chce čas. V terénu (vysoká tráva apod.), kde nemáte kontrolu, co sbírá a nemohli byste tudíž rychle zasáhnout, je dobré nechat štěně na vodítku a nebo pustit na volno, ale s košíkem. Ve volné přírodě bych se nebála, jde spíš o terén třeba kolem popelnic apod., kde by něco mohlo mít i nepříznivé následky zdravotní. Obecně jsou psi, kteří jsou větší všežravci a psi, kteří s tím problémy nemají. Asi máte zrovna zástupce první kategorie..J

Co nás štve je její velmi vřelý vztah k cizím lidem. Lehá si dokonce na záda. Přejde jí to, nebo je třeba ji to už teď zakázat a zamezit takovému chování.

Na to je jednoduchá odpověď….koupili jste si labradora a dle tohoto chování odvozuji, že i dobře socializovaného. Labradoři milují lidi. Pokud nechcete, aby si před někým lehla, je to spíš na Vás, abyste v dané chvíli k fence třeba přidřepli a přidrželi ji v sedě. Je nutné komunikovat s člověkem, který ji chce hladit – dovolit pohlazení a pak ho i ukončit a fenku si usměrnit v pozici „k noze“. Pokud se bude snažit k člověku dostat, natahovat se po pohlazení apod. je zase na místě povel „Nesmíš!“ a usměrnění do žádoucí pozice. Zase to není o drilu ale o usměrňování….ale ne až jednou, už teď. Nikdo by neměl fence dávat jakékoli dobroty bez Vašeho souhlasu, já to řeším tak, že – i když pamlsek podává někdo jiný – tak já dávám v souvislosti s krmením už zmiňovaný povel „vezmi si“. Až bude trochu starší, můžete se domluvit s někým známým (koho ale fena nezná), aby ji nabídl něco a pokud by fena chtěla přijmout, tak zase povel „fuj!“ „nesmíš“, úprava do pozice u nohy…ale to až u starší – řekla bych tak až od půl roku.

Autor :  Renata Hasilová