Možností jak cvičit retrievera je samozřejmě více. Snad jen jediná je úplně špatná  necvičit vůbec. Je mnoho oborů, ve kterých může retriever najít vynikající uplatnění. Retriever je však příliš velký na to, aby mohl vyrůstat jako dříví v lese. Pokud se mu nebudeme věnovat, mohli bychom také nakonec mít namísto dokonalého společníka psa, který nám bude v mnoha situacích spíše na obtíž. Proto by měl každý retriever projít alespoň základním výcvikem poslušnosti. Pokud zvládnete tento základní výcvik, jistě rychle odhalíte touhu svého psa po dalším vzdělávání. Pro vás je zde RETRIEVER SPORT CZ. Náš výcvik je založen na rozvíjení loveckých vlastností retrievra. Nepracujeme se zvěří, ale s dummy  plátěné aportlíky. Retrievři jak již jméno říká jsou rozenými aportéry. Naším cílem je zvyšování úrovně vycvičenosti retrieverů za využití nejnovějších poznatků a zkušeností. Chceme, aby vám práce s retrieverem přinášela trvalou radost a aby byla společensky ohodnocena. Některé cviky je možno cvičit pouze s pomocníkem a právě proto je dobré pracovat ve skupině.

Tedy jak na to - nejlépe s námi společně. Věřme, že trocha teorie či trocha historie nikoho nezabije.

Trocha teorie &&. Hierarchie U všech živočichů, kteří žijí v "rodinných" strukturách se vyvíjí vztahy, které odborníci na chování zvířat nazývají hierarchií. Je to začátek soutěže o přežití .... bitva o jídlo a teplo. Štěně, které se naučí takto bojovat, získává od feny více potravy a vyvine se v silnějšího jedince. Na druhém konci této škály je štěně, které dostává méně, ale přežívá s tím, že se naučí ustupovat a tím předcházet možným konfliktům a zraněním. Zbytek štěňat nalezne své místo někde mezi. Není pochyb o tom, že se tyto jejich první zkušenosti nevtisknou do jejich budoucího života. Vtisknou. Proto je důležité odebrat štěně z vrhu dříve, než začne ve vrhu docházet k šikaně. Zároveň musí nastat dva momenty . Prvním je, aby štěně mělo možnost prožít dostatek soutěživých situací se svými sourozenci a aby skutečně poznalo, že je pes. Například štěňata, která opustí vrh ve čtyřech týdnech a dále žijí jen s lidmi, mívají potíže v oblasti dalšího chovu. Druhým momentem je, aby štěně bylo dostatečně silné, aby mohlo opustit vrh. Oba tyto momenty nastávají na konci sedmého týdne věku a to je také nejlepší doba pro odběr štěněte. V tomto věku sedm týdnů tedy 49 dnů, je štěně mentálně již tak vyvinuto, že je připraveno začít se učit. Odborníci na chování zvířat říkají : štěně je připraveno začít se učit jednoduché věci již v pěti týdnech. V sedmi týdnech, kdy odchází do nového domova je již plně připraveno se začít učit a pokračovat v tom. Při výběru štěněte je možno k této počínající hierarchii přihlédnout. Pro zkušeného cvičitele s dostatkem času je ideální nejsilnější štěně. Začátečník nejsilnější štěně velmi pravděpodobně nezvládne. Přirovnejme situaci k autům - formule 1 jsou jistě vynikající vozy, ale co by si s takovým autem počala starší dáma. Buďte proto při výběru štěněte soudní. Věk sedm týdnů je tedy možným začátkem našeho působení na štěně. Štěně by se mělo učit to, co po něm budeme chtít my a ne to, co pochytí od ostatních psů. Když si přineseme štěně domů, stane se rychle po sobě tolik věcí, které můžeme využít, že se určitě vyplatí určitá teoretická příprava.
Dosud se setkáváme s názorem, že trénink by neměl začít dokud pes není alespoň 6 až 12 měsíců stár. Štěně si prý musí užít mládí. Dosud také existují knihy, které toto pořád tvrdí. Tyto názory pocházejí od anglických spisovatelů 19. století. Tehdy byly lovečtí psi trénováni psáři, kteří drželi psince plné psů. V té době jejich systém vyhovoval. S velkým psincem neměli ani jinou možnost, než nechat všechna štěňata vyrůst a ty nejtalentovanější si vybrat pro další výcvik. Také jaký jiný systém při 40 - 60 psech byste jinak chtěli použít? Není však žádný důvod proč používat tuto metodu pokud máme pouze jednoho nebo dva psy a navíc jsme se od té doby mnohé dozvěděli z teorie výcviku. Mladý mozek - psí nebo lidský je jako houba, která snadno nasává všechny informace z okolí. U lidí je na to příklad učení cizích jazyků u dětí. Nepochybujme vůbec o tom, že devítitýdenní štěně je schopno se naučit vykonávat povely SEDNI, ZŮSTAŇ a KE MNĚ, které dáváme hlasem, píšťalou - nebo obojím. Dříve začínali zájemci o field trial s výcvikem až u značně vyvinutějších psů a přesto pouze 20% jedinců z těch nejlepších chovů bylo schopno zvládnou tento nejnáročnější výcvik. Nyní při výcviku těchto velmi mladých psů je úspěšnost 90-ti procentní. Skutečně nechápeme jak ještě dnes může někdo ignorovat tato čísla. Důvody pro odběr štěněte v tomto raném věku jsou následující : Za prvé - zabránit důsledkům procesu vytváření hierarchie ve vrhu dříve, než toto slabé štěně poznamená na celý život. Za druhé - je to nejlepší doba na to, abychom štěněti nahradili jeho matku. Za třetí - pes si vytváří své poutu k člověku nejsilněji během periody mezi sedmým a dvanáctým týdnem. Tento čas se již nikdy nevrátí. Dvanáct týdnů se zdá být přílišným mládím, ale v této době je již mozek štěněte fyzicky vyvinut stejně jako mozek dospělého psa ... jediné co ještě můžeme dodat do tohoto mozku jsou zkušenosti. Klidně si přečtěte tuto větu ještě jednou - je šokující.

SOCIALIZACE JE KLÍČEM K ÚSPĚCHU Socializace hraje klíčovou roli ve vývoji psa. Štěně, které nemá kontakt s lidmi a žije pouze se svým vrhem do 12 týdnů věku, nemůže již nikdy být vycvičeno tak, aby se stalo něčím víc než pouhým společníkem. Štěně, které nemá kontakt s lidmi déle než prvních šestnáct týdnů, není již schopno přijmout vůbec žádný výcvik ze strany člověka. Lidskou obdobou jsou tzv. vlčí děti. Socializace způsobí, že pes je cvičitelný. Je-li socializace odkládána na dobu 3 až 4 měsíců věku štěněte, jak se to činí někteří majitelé, nebude již pes dostatečně poután na svého cvičitele a nikdy pro něj nebude pracovat s tím tolik potřebným nadšením. Velmi důležité je seznámit do desátého týdne štěně se světem, ve kterém prožije svůj život. V tomto období štěně skutečně bere svět takový jaký je  naučí se cestovat v aute, potkávat se s lidmi i jinými zvířaty, pozná hluk města, navštíví střelnici  odborníci toto nazývají enviroment enrichement  obohacení o znalost okolních podmínek. Toto vše by se mělo udát mezi pátým a desátým týdnem. Po desátém týdnu věku začíná štěně projevovat v neznámém prostředí strach a tomuto bychom měli předejít. Osmý týden je velmi citlivé období v životě štěněte. V tomto období bychom se měli poněkud stáhnout do pozadí a hlavně se vyhnout tomu, abychom v průběhu tohoto týdne byli na štěně přísní. Štěně i tak prožije dost stresů z menších nehod a překvapení v novém prostředí či z pochybných pokusů o trénink ze strany člověka. Podle odborníků je důležité - dát štěněti pocit kontroly a převahy v jeho prostředí, tím že mu dáme možnost jeho nové prostředí zkoumat a učit se. Jestliže bude během tohoto období drženo pouze v psinci, nevyvine si dostatečnou sebedůvěru. Tento negativní pozůstatek strachu z přijímání nových zkušeností mu pak bude vadit při dalším učení. Když si vezmete domů sedmitýdenní štěně a stanete se jeho "matkou", bude osmý týden příjemný pro všechny. Štěně pozná svůj nový domov a okamžitě se se vším důvěrně seznámí. Nevykonáváme na něj žádný nátlak. Toto šťastné období přejde do devátého týdne, kdy pozná své jméno a začne se svou abecedou  základní povely. Znáte retrievry, kteří nechtějí aportovat pernatou zvěř ? Toto se nemůže stát psovi, kterému dáme nějakou pernatou zvěř, aby se s ní seznámil, očichal a zkusil si ji poponést ve věku asi deset týdnů. Jestliže to udělá, nemusíme se bát nebo pochybovat o výsledku pozdějším.

Tyto první týdny v životě štěněte jsou velmi důležité a záleží jen na nás jakou část z jeho vloh dokážeme využít. Již zde se rozhoduje o míře úspěchu v jeho budoucím výcviku. V počátcích svého života štěně prochází pěti kritickými periodami :

PRVNÍ kritická perioda je ode dne nula do 21. dne. Během ní lze štěně přirovnat ke kompletně postavenému domu vybavenému nábytkem, kde není zapojena elektřina. Během této doby se štěně naučí pouze ty nejzákladnější věci související s jeho přežitím. Dvacátý první den se zapojí elektřina.

DRUHÁ kritická perioda - den 21. - 28. V této době začínají fungovat smysly. Je to traumatické období - šok pro systém. Matka má pro štěně absolutní význam. TŘETÍ kritická perioda - den 28. - 49. Toto je doba, kdy štěně začíná se zkoumáním a učením. Smysly začínají fungovat a jsou plně funkční na konci tohoto období - štěně by mělo být odebráno z vrhu.
ČTVRTÁ kritická perioda - den 49. - 84. V této době dochází k socializaci a poznávání okolního prostředí. Dá se říci, že štěně jde do školky a začíná se učit základní povely SEDNI, ZŮSTAŇ a KE MNĚ.
PÁTÁ kritická perioda - den 84 - 112. Dvanáctitýdenní štěně postupuje do opravdové školy. Na konci tohoto období se štěně stává typickým adolescentem a chce dělat vše podle svého. Toto mu vydrží asi tak týden, během něhož je nejlépe počkat s tréninkem dokud se stěně nesrovná.

NELZE TEDY PLÝTVAT ČASEM. Velké nepochopení Často se setkáváme s tím, že věk psa násobený sedmi se rovná odpovídajícímu věku člověka. Jde však pouze o hrubé porovnání věku fyzického  ne mentálního. Pokud budete čekat s výcvikem do doby, která by takto odpovídala vstupu dítěte do školy, budete mít co činit se psem, který si již osvojil spoustu nepravostí.

Smyslem našeho výcviku je naučit psa, aby se naučil učit se. Většina psů prožije svůj život v rodinách, kde jsou plně zajištěni a ani jeden den z celého svého života nepracují. Pes, který se však naučí učit se, bude pokračovat v učení po celý zbytek svého života.

PŘIPRAVENOST ŠTĚNĚTE K DALŠÍMU UČENÍ ZAČÍNÁ OKAMŽIKEM, KDY ROZPOZNÁ SVÉ JMÉNO. TO SE STANE ASI NA KONCI DEVÁTÉHO TÝDNE.

Učte svého psa a vaše vzájemné pouto se bude rozvíjet ... učte jej v době mezi 7. a 12. týdnem, kdy se toto pouto vytváří nejrychleji a nejpevněji ... STANE SE Z VÁS TEAM, KTERÝ ZVLÁDNE VŠE. Při pohledu na ty nejlepší retrievery a jejich pány se nemohu ubránit dojmu, že oba se narodili jen proto, aby spolu prožili život, že se skutečně narodili jeden pro druhého. Jsou teamem, kterému snad narostla křídla. Vám všem přejeme, aby i vám narostla taková křídla  nic se nebojte, nejste na to sami.

Trocha historie &. Pokud se chceme zabývat původem a historií retrievrů, musíme se nutně zabývat i loveckými zvyklostmi Angličanů. Na počátku 18. století se zvěř lovila pomocí předovek. Lovec měl k dispozici pouze jednu ránu s malým dostřelem. Musel se tedy dostat do těsné blízkosti zvěře a dobře se připravit na výstřel. K tomuto účelu potřeboval psy, kteří vystavují zvěř  při jejím navětření se zastaví a nosem ukazují směr, ve kterém se zvěř nachází. Tak získával lovec dostatek času, aby se mohl připravit na ten jediný výstřel. Vývoj zbraní koncem 18. století zaznamenal značný pokrok a k dispozici byly již i zbraně nabíjené náboji zezadu. Opakování výstřelu již nevyžadovalo tolik času a v krátké době byla k dispozici ještě druhá hlaveň. Nyní již bylo možno lovit i jinou zvěř než tu, kterou vystavovali ohaři. Postupně vznikla potřeba vyšlechtit psy, kteří postřelenou a ulovenou zvěř spolehlivě dohledají a přinesou. V té době se začaly krystalizovat jednotlivé typy retrieverů. Retrievři jsou specialisty pro práci po výstřelu. Jsou používáni zejména pro lov drobné zvěře pernaté a srstnaté. Samo jméno retriever znamená v překladu přinašeč. Ideální retriever tedy musí mít vrozenu schopnost střelenou nebo postřelenou zvěř samostatně nalézt a přinést. Očekává se od něj, že takto bude pracovat s měkkou mordou ve všech možných terénech a rychle přinese zvěř na jakoukoliv vzdálenost a správně ji odevzdá. Při lovu musí sedět vedle svého pána a v klidu bez štěkání nebo kňučení čekat na povel k přinášení, který mu dá jeho pán. Po vyslání je dokonale ovladatelný a to i na velmi velkou vzdálenost.

Tento způsob vedení retrievera se nazývá handling. Jak se došlo k handlingu Story o tom jak vznikl handling v USA nám objasní proč je handling tak důležitý. V Anglii, kde field trial vznikl, nebyli psi při práci naváděni píšťalou ani povely rukou. V třicátých letech, kdy trial přišel do Ameriky, začal s handlingem Dave Elliot, původem skotský hajný. Znal práci anglických ovčáckých psů a věřil, že by bylo užitečné aplikovat toto u loveckých retrievrů. Trénoval retrievery, aby reagovali na povely píšťalou a rukou. Psi pracovali pod jeho kontrolou a všechna rozhodnutí činil on, ne jeho psi. Rozhodčí v těchto počátcích trialu nikdy neviděli psa, který by pracoval tímto způsobem. Nevěděli jak mají takový výkon ohodnotit a rozhodli, že předvedený výkon neodpovídá pravidlům. Ubohý Dave u zkoušek se svými psy propadl. V té době samozřejmě žádná pravidla pro handling neexistovala a nikdo nevěděl oč jde. Ale to vše Dave změnil. Jeho pes se nakonec stal hrdinou dne a prokázal význam a smysl jeho metody. Testem se stal dvojitý aport z vody. Jeden člun byl zakotven asi 150 metrů od břehu velkého otevřeného zálivu. První kachna byla vyhozena a střelena z tohoto člunu. Druhá kachna byla vyhozena a střelena z druhého člunu, který byl blízko pobřeží a spadla asi 20 metrů od břehu mezi skupinku balabánů  umělé napodobeniny kachen. Zkoušení psi toto sledovaly otvorem v blindu - t.j. v přenosné ohrádce. Potom byli vysláni pro aporty. Všichni zkoušení psi přinesli nejprve tu druhou střelenou kachnu a tu první odnesl mezitím proud vody bůh ví kam. Psi, nezvyklí na navádění - handling, již tuto první střelenou kachnu nenašli. Kroužili tedy ve studené vodě a nakonec se vrátili s velkými rozpaky a bez zvěře. Toto selhání ostatních psů se rozhodl Dave před rozhodčími využít. Jeho pes také plaval nejprve do skupiny balabánů, aby přinesl bližší, tedy tu druhou, později střelenou kachnu. Než ji však dosáhl, Dave jej zastavil a vyslal jej směrem ke vzdálenější kachně, která byla střelena jako první. Pes plaval mezi balabány a na povel ignoroval i tu střelenou kachnu a nabral nový určený směr. Vzdálenější kachnu našel a přinesl. Přinesení bližší kachny bylo již hračkou. To, co zde Dave se svým psem předvedl, by mohlo být konečným cílem našeho snažení. Odvolat psa od zvěře a vyslat jej novým směrem, to je skutečně vynikající výsledek práce.

Rozhodující význam pro další vývoj výcviku retrieverů měl Richard A. Wolters. Tento slavný zakladatel největšího klubu pracujících retrievrů www.nahra.org , jehož působnost zahrnuje USA a Kanadu, založil výcvik retrieverů na vědecké bázi. Využil všech poznatků tehdejší vědy týkající se chování psů, stanovil cíle výcviku a vypracování vlastní metodiky výcviku potom zadal výzkumnému a výcvikovému ústavu, který se zabýval způsoby výcviku psů v nejrůznějších oborech. Jako první začali s výcvikem velmi mladých psů a rozpracovali postup výcviku. Jeho knihy i videa s výcvikem se dostali i k nám. Správnost tohoto postupu se potvrdila na tisícovkách vycičených retrieverů v severní Americe. Dodnes je tento muž považován za obrovskou kapacitu pokud jde o retrievery. Vývoj však postupoval dále a dnes jsou jeho metody dále rozvinuty a detailněji propracovány. Současné výcvikové trendy se vyznačují systematickým a detailním propracováním postupů a posílením motivací retrieverů. Jen tak je možno dosáhnout dnešních až neuvěřitelných výsledků .

Základní schémata těchto postupů jsou zachyceny v knize RETRIEVER SCHULE od paní Norma Zvolsky. Současní evropští šampioni považují tuto knihu za jakousi svou bibli. Tuto knihu plnou inspirujících fotografií je možno zakoupit. V současné době již máme k dispozici i její překlad. Věříme, že jsme vás těmito vědeckými systémy a postupy nikterak nepostrašili. Všichni, i ti nejlepší začínají se stejnými štěňaty jako my. Všechna štěňata jsou vlastně nepopsanými stránkami a záleží jenom na nás jaký bude jejich další vývoj. Pokud se budeme těmito poznatky řídit, vyhneme se chybám, které před námi udělali generace našich předchůdců. Není čeho se bát, naopak jde o velmi významnou pomoc.

V následujícím textu posuďte sami některé myšlenky z knihy paní Zvolské. ZÁKLADNÍ MYŠLENKY Z VÝCVIKU PSA Budování teamu člověk - pes Pes je smečkové zvíře a jako takové uznává hierarchii v tomto společenství. Pes musí uznávat člověka jako svého vůdce smečky. Člověk je pak zodpovědný za to, že uznává i určitá práva psa. V zásadě platí, že úloha člověka spočívá v tom, aby nejlepším možným způsobem rozvíjel vrozené vlohy psa a hledal cesty jak tohoto dosáhnout. Práce se psem Pracovat znamená učit se, nejrychlejší učení je cestou úspěchu. Dosažením úspěchu se získává důvěra, a důvěra znamená, že souhra dvou živých bytostí se všemi svými přednosti i problémy se optimalizuje a upevňuje. Vzájemná důvěra je základním kamenem každého šťastného vztahu mezi člověkem a psem. Práce se psem tedy znamená velké obohacení života člověka, které je pro další rozvoj jeho těla i ducha velmi žádoucí. Prací se psem dosáhne člověk zlepšení kvality života obou. Perfektní pes Perfektní pes je přátelský, pozorný a poslušný. Jde o sen ? Ne ! Buďme ale při definování svých ideálních cílů realističtí, nerealisticky vysoké cíle vedou nevyhnutelně ke zklamání a frustraci obou, psa i člověka. Ideální cíl je omezen individuálními možnostmi člověka i psa. Mějme na paměti, že individualita psa spočívá v jeho fyzické a psychické jedinečnosti. Úspěšnost výcviku není dána jenom vrozenými vlastnostmi psa. Také lidé mají různé schopnosti pro řešení určitých úkolů. Někteří lidé mají daleko více schopností stát se úspěšným vůdcem psa než jiní. Proto platí, že i nejnadanější pes může být pouze tak dobrý, jak mu to umožní schopnosti jeho pána. Respektujme proto hranice, které jsou dány vlohami psa a osobními možnostmi pána.

Autorita ve výcviku

Výchova bez autority není možná Když pes při učení nepozná žádné nepříjemné pocity, pracuje stále radostně. Tuto větu jsem slyšela tisíckrát a jistě je na ní něco pravdy. Bez výhrad ji ale přijmout nemohu. Splnění úkolů si musíme na psu vynutit  samozřejmě, že se toho snažíme dosáhnout prostředky, které pes prožívá pozitivně.

Ale : Výcvik psa bez autority nefunguje.

Postavení ve smečce Každý pes potřebuje přesně znát své postavení ve smečce.

Člověk jako vůdce smečky definuje pravidla pro společný život. Když pes nerozumí tomu, co se po něm chce, je nutno hledat cesty a prostředky, aby to pochopil. Pouhým opakováním se pes nenaučí to co od něj požadujeme. Musí nejprve pochopit a toto potom opakováním upevňujeme.

Autorita spočívá v zodpovědnosti a převaze. Stejně jako ve vlčí smečce tak i v soužití člověk  pes, patří k učení i negativní zkušenosti a nátlak. Pes se musí naučit znát své místo ve smečce a musí se podřídit.

Autoritu ve vztahu člověk pes prosadíme svou převahou. Nátlak však nikdy nesmí být samoúčelný a člověk jej nesmí zneužívat. Co je nátlak ? Nátlakem rozumíme vše co způsobí psovi fyzickou nebo psychickou nepohodu. Může mít nejrůznější formy : pohled, tvrdší tón hlasu, cuknutí vodítkem, vytahání za kůži na krku, elektrický impuls &, nebo také jen vědomé odepření naší pozornosti vůči psovi (ignorace), tedy to, co by náš pes v daném okamžiku velmi rád měl. Zažila jsem již vůdce, kteří striktně odmítali použití nátlaku při výcviku. Když jsem je však pozorovala při tréninku bylo zřejmé, že tím jak se psem zacházejí, vyvíjejí na něj nevědomky trvalý psychický tlak. Působení trvalého psychického byť i podprahového tlaku nesmíme podceňovat, vede totiž z celkovému znejistění psa. Nátlak na psa musí být vědomý a cíleně vyvíjený, tedy takový, aby byl pro psa jasně pochopitelný. Pes musí vědět co je nežádoucí chování a jak se může nátlaku zbavit tím, že udělá to co my po něm chceme. Nátlak musí být konstruktivní. Špatně použitý nátlak učení nepomáhá, naopak vede k nejistotě psa.

Komunikační úrovně Optimální komunikace mezi člověkem a psem je založena na schopnosti člověka vcítit se do psychiky psa. Člověk musí komunikovat se psem způsobem, jemuž pes rozumí. Tento způsob je založen na pozorování emoční citlivosti psa a vědomém nasazení vlastních komunikačních prostředků.

Psi a lidé si rozumějí prostřednictvím zvukových projevů, řečí těla (gesta, mimika) a prostřednictvím doteků.

Smyslové vnímání

Čich
Oproti člověk je pes schopen vnímat i velmi slabé pachy. Žije ve světě pachů. Když nás psi očichají, poznají nejen kde jsme byli, ale poznají i naši momentální náladu. Doteky Doteky mají v životě psa větší význam než v životě lidí. Obzvláště citliví jsou v oblasti nosu a břicha. Zvukové projevy Akustická komunikace mezi psy je velmi výrazná. Jejich předchůdci vlci ji používají při lovu i na velmi velké vzdálenosti. U psů známe nejrůznější způsoby štěkání, kňučení,vytí. Dlouholetým soužitím s člověkem se hlasový rejstřík psů ještě více obohatil. Sluch Rovněž sluch má pes mnohem lepší než člověk. Často podceňujeme jeho schopnost určit směr odkud zvuk přichází s přesností až na jeden úhlový stupeň. Zrak Vzhledem k postavení očí má pes mnohem větší zorné pole než člověk. Má však mnohem menší schopnost rozeznávat barvy a některé barvy vnímá jinak než my. Například všechny odstíny fialové a modré vnímá jako modrou barvu a žluté až žlutozelené tóny jako žlutou. Všechny ostatní barvy vnímá jako různé odstíny šedé. Naproti tomu velmi dobře vidí potmě. Nevidí tak ostře jako člověk. Vnímá obrysy a proto hůře vidí objekty, které se nepohybují. Naproti tomu je schopen zachytit i nejmenší pohyb až do vzdálenosti 250 metrů. Rychlý pohyb vnímá až na vzdálenost 800 metrů. Slovní komunikace Zde spočívá problém v tom, že lidé se dorozumívají převážně slovně a snaží se proto mluvit i na psy. Vyjadřují tak i pochvalu nebo pokárání psa. Psi vnímají zejména způsob řeči, ne už význam slov. Reagují i na ty nejmenší hlasové projevy. Informace o nás získávají nejen z našeho slovního projevu, ale i z naší řeči těla. Vnímají i změněný rytmus našeho dechu a z našeho pachu získávají informace o naší náladě a psychickém stavu. Mají mimořádný smysl pro vnímání a rozpoznání našeho momentálního rozpoložení. Vnitřní rozpoložení člověka při tréninku Vnitřní rozpoložení člověka hraje při tréninku značnou roli. Nemíníme tím pouze dobrou nebo špatnou náladu, nýbrž i pozitivní nebo negativní postoj k tréninku.Vůdce by si měl neustále uvědomovat, že soustavně např. řečí těla vysílá směrem ke psu signály i když třeba nevědomě nebo bez určitého záměru. Myslete na to zejména při pochvalách nebo při výtkách. Psi silně reagují na chválu, neboť to posiluje jejich příslušnost ke smečce. Nestačí jen říci hodný pes a pohladit jej po hlavě. Pes musí cítit, že pochvalu míníte opravdu vážně. Pes dá velmi na naše emocionální projevy (gesta, mimika). Při všem, co našemu psovi sdělujeme, hraje tón hlasu a řeč těla významnou roli. Také při výtkách musí pes cítit, že to míníme vážně. Pouze tiché Ne nebo Fuj prostě nestačí. Řeč těla Ve vztahu k nám používá pes řeč těla, která je nesmírně mnohostranná a které se musíme postupně naučit rozumět.

Zvukové a vizuální povely

Žádný povel (akustický ani vizuální) nemá hned z počátku pro psa žádný význam. Teprve opakováním a to ve spojení s určitým chováním se pes naučí, co má na povel dělat. S určitým povelem si spojí určité chování. Také naše slova chvály, ale i výtek si pes musí nejdříve zažít. Učení povelu Když na začátku tréninku řekneme psovi např. Sedni, neví co má udělat. Teprve když si dá do spojení tento slovní povel s jeho akcí začne povelu rozumět. Když toto pochopí, vykoná a je za to pochválen, rád si na další povel Sedni zase rád sedne. Pozor ale, povel Sedni a Sedni si - z našeho pohledu je to to samé, ale psovi oba povely zní velmi odlišně. Proto se zdržme jakýchkoliv vysvětlujících přednášek ve vztahu ke psovi. Jednoduché povelu jsou pro něj srozumitelnější než tisíce slov. Povel ovlivňuje emoce Pes spojuje naučené s emocemi, to znamená, že spojuje povel s následnými událostmi. Pokud jde o pozitivní očekávání, reaguje radostně. Pokud ne, vidíme že pracuje s nechutí. Akustické povely Rozlišitelnost zvukových povelů Při slovních povelech nebo při povelech píšťalou musíme dbát na to, aby jednotlivé povely byly dobře rozlišitelné. Musí znít náležitě odlišně. Volba povelu Doporučuje např. povely anglické, s těmi se pes při normální konverzaci nesetkává a zbytečně na ně nereaguje. Tón hlasu při povelech Psi silně reagují na výšku tónu při povelech. Vědecky je dokázáno, že když chce vůdce psa povzbudit, použije několikrát opakovaně vysoké tóny. Psi, kteří jsou šťastní vydávají při štěkání vysoké tóny, nepříznivě naladění psi používají při štěkání temné hluboké tóny. Pokud chceme psa zastavit  Stop  hvizd  použijeme píšťalu s hlubším tóne a silným hlasem. Vizuální povely Zde musíme dbát na to, aby i tyto povely byly dobře srozumitelné a to i na větší vzdálenost. Musíme dát do souladu barvu našeho oblečení s barvou pozadí. Povely musí být přesné a proto se doporučuje nacvičit je před zrcadlem.

Jak se psi učí
Hlavním předpokladem úspěchu je vždy to, že pes je odpovídajícím způsobem a v dostatečné míře motivován ke splnění právě učeného úkolu.

Jak dosáhnu nezbytné motivace ?
Pozitivní posilování Pod tímto rozumíme vše co pes rád dostává, např. potrava, kořist, pochvala, pohlazení, hra nebo docela jednoduše pouhá naše pozornost. Důležité však je, aby pes toto pozitivní posilování skutečně chtěl v daném okamžiku dostat. Pokud je např. sytý, není potrava vhodným positivním posilováním. Negativní působení Protikladem positivního posilování je negativní působení, které zahrnuje vše co je psovi nepříjemné a čemu se snaží předejít nebo zabránit. Je to například ťafka rukou, cuknutí vodítkem, nepříjemný tón hlasu nebo ztráta pozornosti ze strany pána. Na rozdíl od trestu, může pes okamžitou změnou svého chování negativní působení ještě stopnout. Zabránění negativnímu působení je pro psa rovněž jednou z motivací. Přeneseno do praxe to znamená následující : Pes na vodítku táhne, vy jím cuknete, aby pes zaujal korektní postavení vedle vás a s prověšeným vodítkem běžel vedle vašeho kolena, za což se mu dostane pochvaly. Co se při tom v jednotlivostech vlastně stalo? Na tažení na vodítku jste reagovali negativním působením  cuknutím vodítkem. V důsledku toho pes reagoval změnou chování, aby ukončil pro něj nepříjemné cukání vodítkem. Ukázal námi požadované chování a byl za to pochválen  positivní posilování. Tresty Tresty oproti negativnímu působení nastupují až s určitým časovým zpožděním a pes si je proto ne vždy spojuje se svým nežádoucím chováním. Ke zvýraznění rozdílu mezi trestem a negativním působením poslouží následující příklad : Představte si, že váš pes při markingu vyrazí bez povelu pro aport a vy reagujete okamžitě ostrým a zlým hlasovým povelem NE. Pes nepokračuje v chybném chování a vrátí se k vám  toto je negativní působení. Pokud však pes běží dále, nereaguje na váš povel a uchopí dummy, zatímco vy běžíte za ním a snažíte se jej chytit, potom jej potrestáte za chybné chování. Toto je však již bohužel opožděné a pes si trest již nespojí s tím, že vyrazil bez povelu, ale spíše s tím přinášením dummy a takto vzniklé spojení je špatné.

Tresty tedy nejsou vhodným prostředkem při výcviku psa.
Správné načasování - Timing Při výcviku je nesmírně důležité, aby cvičitel použil pozitivní posilování nebo negativní působení v tom správném okamžiku. Jen tak může pes pochopit, které jeho jednání je správné a které špatné. Naše pozitivní posilování nebo negativní působení na psa musí nastat právě v tom okamžiku, kdy jedná správně nebo špatně  max. 1 až 2 sekundy poté. Špatně zvolený okamžik našeho působení na psa nemá žádný nebo spíše negativní účinek. Špatné načasování našeho působení psa pouze poplete. Chyby s opožděným pozitivním posilováním V praxi můžeme často pozorovat následující situaci : Vůdce chce při Markingu přimět psa ke korektnímu uchopení aportu. Pokaždé když pes aport korektně uchopí, vůdce jej za to chválí, ale až v době, když mu pes tento aport přinese. Co je na tom špatného ? To pozitivní působení musí přijít okamžitě po korektním uchopení. Pes byl ale v té době vzdálen od vůdce mnoho metrů. Než s aportem přiběhne k vůdci, ukazuje další chování  běží zpět k vůdci, nese aport a předá jej vůdci. Uběhne mnoho sekund než je za správné uchopení pochválen. Positivní posilování přišlo v tomto případě příliš pozdě. Pes si proto nespojí tuto pochvalu s korektním uchopením aportu. Co teď ? Posilování krmivem nebo hlazením není možné. Musíme tedy proto hledat jiné možnosti jak můžeme psa pochválit na větší vzdálenost. Chyby s předčasným pozitivním posilováním Nejen opožděné, ale i předčasné positivní posilování je problém a může mít rovněž negativní důsledky. Představte si, že jste dali svému psovi povel Ke mně. Pes přiběhne k vám až na 10 metrů a pak zůstane stát. Vy se jej pak snažíte podplatit tím, že před sebe hodíte aport. Načež pes k vám přijde a uchopí aport. Co se vlastně stalo ? Co jste posílili ? Váš pes se naučil, že když dostane povel Ke mně, přiběhne a zůstane stát asi 10metrů od vás, za což se mu dostane odměny  dostane totiž svou oblíbenou kořist  dummy. Lepší by bylo v okamžiku kdy se pes zastaví dát mu najevo, že jeho chování není v pořádku a měli bychom počkat dokud pes nepřijde až k vám a teprve potom jej odměnit tím, že mu hodíme jeho odměnu  dummy. Tak by byl Timing v pořádku a dosáhlo by se žádoucího účinku. Tak by jste positivně posílili to chování psa, které jste posílit chtěli. Důležité Použijeme-li jako primární pozitivní posilování krmivo, potom musíme myslet na to, aby granule nebyly příliš veliké. Pes se nesmí kousáním příliš dlouho zabývat. Kousky mají být pouze tak velké, případně malé, aby právě postačovali k získání pozornosti psa. Důležitost nebo velikost úkolu nemá vliv na velikost objemu odměny. Velikost pozitivního posilování nemá vliv na úspěch. Primární posilování Krmivo a hlazení jsou tzv. primární posilování. Tyto prostředky potvrzení správnosti svého chování zná štěně již od narození  od své matky. Kondiční pozitivní posilování a negativní působení Pokud pes v okamžiku, kdy jej chceme za něco pochválit není v naší blízkosti, nemůžeme tyto formy primárního posilování použít. V takovém případě musíme použít akustické signály nebo předměty - např. slovní pochvala, aport jako odměna nebo jako negativní působení - slovní pokárání či hození řetízku po psu. Např. slovní pochvalu hodný, hodná, tak je to správně spojujeme s podáním krmiva nebo hlazením tak dlouho, až si toto pes spojí dohromady. Jako positivní působení označujeme vše, co přispívá k opakování žádoucího chování psa. Podle typu úkolu a naturelu psa působí některé pozitivní posilování v daném případě více a jiné méně. Negativní působení na psa funguje na stejném principu. Nejčastějším negativním působením jsou slovní signály Ne nebo Fuj. Před začátkem vlastního výcviku musíme již mít tyto varianty pozitivního posilování nebo negativního působení zavedeny do praxe. Pokud ještě nejsou zavedeny do praxe, musíme dbát na to, abychom je nepoužívali nepromyšleně - jednoduše jen tak, neboť by rychle ztratily na účinnosti a všechna námaha by byla zbytečná. S využitím pozitivního posilování a negativního působení máme dobrou možnost komunikovat se psem i na dálku. Už samotná možnost dát mu na dálku na vědomí, že toto je správně, nebo toto je špatně je pro psa plně dostačující. Toto pozitivní posilování nebo negativní působení na dálku je samo o sobě dost silné a proto již po něm nemusí následovat primární posilování nebo přímé negativní působení. Pozitivní posilování při výcviku Při výcviku se nesmíme snažit před chybami zavírat oči, ale musíme vše připravit tak, aby pes neměl příležitost chovat se špatně. S naším postojem typu - tak holt to zkusím ještě jednou, skutečně nemůžeme smysluplně cvičit. Pouze pokud jsme si jisti, že pes může úkol zvládnout, můžeme jej správně posilovat a udržet tak jeho motivaci a radost z práce. Kdy posilujeme správné chování ? Již na začátku tréninku můžeme posilovat žádoucí chování psa. Ale pozor : Neposilujte mylně tzv. Nic nedělání. Chcete-li například učit svého psa Sedni, nechte jej nejprve vedle vás stát. Potom mu dejte povel Sedni a pak mu dáme nějakou laskominu před nos  str. 97. Jakmile začne psovi záď klesat, můžeme mu tuto laskominu dát a tím jej pozitivně posílit. Jakmile pes pochopí, není již potřeba posilovat pouze tuto žádoucí žádoucího chování, ale celý komplex žádoucího chování  celé sednutí, nejen klesání zádi. Vzdejte se posilování v průběhu výkonu žádoucího chování, dejte psovi na vědomí, že teprve až celé jeho chování je správné. Důležité Chování psa, které se již opakuje, je možno pozitivním posilováním zintenzivnit - zrychlit. Avšak positivním posilováním nemůžeme změnit chování psa, které je špatné. Častost používání pozitivního posilování V průběhu stádia učení je nezbytné psa pozitivně posilovat po každém správném chování. Když se pes již správnému chování naučil, můžeme postupně od positivního posilování upouštět. Trvalé positivní posuzování již není nezbyté. Nejlépe je, když ve fázi cvičení a upevňování žádoucího chování, postupně od positivního posilování upouštíme. Další pochvaly jsou již nahodilé a mohou být různé. Proměnné posilování je daleko účinnější než stálé a stejné. Pes si totiž na posilování velmi rychle zvykne a toto pak ztrácí svou účinnost. Pokud se psovi potom pozitivního posilování nedostane, je frustrován a upouští od žádoucího chování. Toto se při proměnlivém a nahodilém posilování nemůže stát. Pes potom stále doufá, že za správné chování bude odměněn a snaží se své chování stále zlepšovat. Čím je fáze variabilního posilování delší, tím je účinnější udržení žádoucího chování. Později můžeme přejít k tomu, že pozitivně posilujeme pouze perfektní výkony. Když už má pes žádoucí chování naučeno, tak vše již běží samo sebou a positivní posilování použijeme pouze příležitostně. Důležité Při tréninku je důležité, používat různé typy pozitivního posilování (potrava, hra, kořist, pochvala atd.). Měňte způsob posilování Práce s posilováním funguje nejlépe, když pes nemá předem tušení jakým způsobem bude pozitivně posilován. Tyto momenty překvapení činí cvičení zajímavějším a dosahuje se tak větší pozornost psa. Nutnost střídat pozitivní posilování i negativní působení během tréninku ale klade vyšší nároky na práci vůdce. Ten musí být během jedné tréninkové jednotky velmi flexibilní, aby mohl reagovat na všechny akce a projevy svého psa.

TAJEMSTVÍ DOBRÉHO VÝCVIKU

Trénink se systémem je polovinou úspěchu

Nejprve vše důkladně promyslete. Před vlastním cvičením je rozhodně nejlepší si vše předem promyslet, i když to zabere určitý čas. Pro psa i pro dobrý výsledek cvičení je mnohem lepší desetiminutový promyšlený trénink než hodiny bezmyšlenkovitého házení aportů. Jen promyšlený trénink je základem postupu v žádaném směru. Zavrhněte taková cvičení s dummy, ve kterých zkoušíte neplánovitě nejrůznější úkoly. Zejména mladí psi jsou často tímto způsobem zmateni a přetěžováni, což má za následek ztrátu nejen chuti, ale rychlosti. Při cvičení prokazujte svou kreativitu  tvůrčí myšlení. Jen na vás záleží zda dáte psovi tu nejlepší šanci k pochopení a k učení. Jen vy nejlépe víte jak mu nové informace nejlépe předat. Pes může dát k dispozici pouze svoje schopnosti, vaším úkolem je vést tyto jeho schopnosti správným směrem.

Neexistuje žádný patentovaný recept, žádný jedině správný postup výcviku. Ne každá metoda funguje u každého psa stejně dobře. Vaším úkolem je najít ten správný postup, to je ten, který vašemu psovi nejlépe vyhovuje. Buďte kreativní, ale nedělejte nic o čem nejste přesvědčeni, že je to správné. Učení souvisí s důvěrou a pes velmi snadno vycítí, že používáte metodu o jejíž správnosti nejste sami přesvědčeni. I při použití stejných metod může být cvičení v podání jednoho cvičitele nudné, frustrující a nepříjemné a v podání jiného zase veselé, příjemné a úspěšné.

V úspěšnosti použité metody spočívá rozdíl mezi dobrým a špatným cvičitelem. Fáze výcviku  učení  procvičování a upevňování Učení Prostřednictvím pozitivního posilování se pes učí na povel cvičitele vykonat žádanou činnost. Pozitivním posilováním ukazujeme psovi co je ona žádoucí činnost. Pozitivně jej tedy posilujeme ve fázi učení permanentně, tedy během celé této fáze učení. Žádoucí činnost psa požadujeme prostřednictvím sluchových nebo vizuálních povelů. V této fázi výcviku se snažíme zabránit všem rušivým momentům. Pes se učí spojovat povel se žádoucí činností. Vůdce určuje jak má ta žádoucí činnost vypadat. Procvičování Žádoucí činnost je vyvolávána v nejrůznějších situacích a tím je procvičována. V této fázi vůdce nepravidelně používá pozitivní posilování. Posilování použijeme jen tehdy, když pes provede žádanou činnost optimálně, např. byl optimálně rychlý nebo se vracel zpět tak rychle jak jen možno. Tak se zvyšuje kvalita provedení cviku. Upevňování Žádoucí chování psa je upevňováno, zde se pes učí, aby podal optimální výkon i v situacích, kdy je zvnějšku rušen, v tzv. konfliktních situacích. Rušivými momenty může být jiný pes, pach zvěře, hození dalšího aportu, výstřel a u psů třeba i přítomnost háravé feny. V této fázi výcviku je pozitivní posilování výlučně variabilní a psu se jej dostane pouze v případě podání mimořádného výkonu. Pes se tak učí podat žádaný výkon za všech okolností.

Tréninkový plán

Rozložení úkolů Mezi začátkem učení a jeho konečným cílem leží mnoho malých dílčích cílů. Každý úkol je možno rozložit na nejrůznější dílčí kroky  tréninkové jednotky. Jeden dílčí úkol se řadí za druhý jako perly na šňůrku. Pouze v případě, že všechny perly jsou perfektní je dokonalý i celý perlový náhrdelník. Stejné je to s výcvikem psů. Pouze pes, který korektně zvládne všechny dílčí úkoly může předvést celkově perfektní výkon. Systematickým postupem a pravidelným tréninkem můžeme dosáhnout vytčených cílů. Cvičení psa je tedy nepřetržitý proces. Každý jednotlivý krok musí být nacvičen samostatně, dokud jej pes nezvládne. Kolik jednotlivých kroků při výcviku musíme nacvičit závisí na naturelu psa. Každý pes je samostatná, nezaměnitelná osobnost. Neexistuje žádné patentované řešení  cvičitel se musí přizpůsobit psovi, jeho vlohám a z toho vyplývajícím výhodám i problémům. Pes, který je spíše citlivý a opatrný potřebuje jinou výstavbu výcviku než sebejistý a dominantní drak.

Jednotlivé kroky při výcviku jednoduchého Markingu

1) Sedět v klidu 2) Přesně pozorovat dění 3) Zapamatovat si místo dopadu dummy 4) Vyrazit až na povel 5) Rychle běžet 6) Hledat a najít dummy 7) Dummy uchopit 8) Dummy správně držet a nést 9) S dummy se rychle vrátit k vůdci 10) Dummy korektně odevzdat do ruky vůdce.

Zvládání problémů Obecně platí, že pokud má pes problémy v nějakém okruhu cviků, musí cvičitel tento okruh rozložit na jednotlivé dílčí kroky, aby tak pes vše snáze pochopil. Je lépe vrátit se o pár kroků zpět a snažit se rozložit problém do dalších dílčích cílů - do menších kroků. Příklad : Cvičíte Marking, pes pracuje perfektně, ale nechává aport vždy dva metry před vámi padnout na zem. Jak na to zareagovat. Marking je perfektní, za to by si pes zasloužil pochvalu, ale odevzdání není pochvaly hodno. Obojí najednou nejde opravovat. Musíme opravit pouze odevzdání. Musíme tedy korigovat rychlé přivolání a korektní odevzdání. Když toto opravíme, můžeme být spokojení s celým přinášením. Dbáme však na to, abychom stále podrobnějším dělení psa nezačali nudit. Pes musí mít stále pocit, že pokud mu dáme možnost s námi pracovat, je to pro něj vždy napínavé a vzrušující. Silné a slabé stránky psa Abychom mohly postup výcviku psa správně strukturalizovat, musíme znát jeho silné i slabé stránky. Pozorujte a přesně analyzujte svého psa. Jeden má špatný marking, jiný má potíže se vstupem do vody, další nerad hledá v trní nebo v kopřivách, atd&

Silné i slabé stránky má každý pes, i ten nejlepší !

Pouze v případě, že známe slabé stránky svého psa, můžeme na tom něco cíleným tréninkem změnit. Pamatujme však na to, že každá živá bytost má někde svou mez, přes kterou již nemůže dál nebo výš. Ne každý pes je schopen stát se pracovně špičkovým psem. Až poznáte slabé stránky svého psa, nebuďte k němu nespravedliví a respektujte jeho přirozené výkonnostní hranice. Rovněž každý cvičitel má nejen své slabé i silné stránky, ale i své přirozené výkonnostní hranice.

Tyto ukázky z knihy paní Volské by nás měli přesvědčit o tom, že je netřeba se vědeckých poznatků bát. Stejným způsobem je popsán celý výcvik až po ty skutečně špičkové výkony. Věříme, že toto je dobrý základ pro práci RETRIEVER SPORTU CZ. Nezbytnou podmínkou pro dosažení těch nejlepších výsledků je spolupráce v teamu. K této spolupráci vás srdečně zveme a věříme, že tak dosáhneme zlepšení kvality i vašeho soužití s retrieverem.

Zdroj : retriever-sport.cz