|
Jak se žije s Labradorem
Od: Anonym - Úterý, 06.03. 2007 - 20:08:53
Před devíti lety jsme si pořídili štěňátko labradora. Rok předtím jsme studovali všechny možné knihy o psech a snažili jsme se najít takové plemeno, které by nám vyhovovalo. Povahově a vlastně po všech stránkách nám učaroval labrador. Babička rezolutně prohlásila, že pes nesmí na gauč a nebude smět do ložnice. Jen jsme malé buclaté štěňátko přinesli mezi dveře, kde nás babička vyhlížela, olíznul jí bradu.
Všem nám ztuhly rysy. Babička tohle netolerovala. To jsme se ale pěkně
spletli. Ještě ten den ležel pes na gauči a příští týden jsme si ho
brali do ložnice a časem taky do postele. Stal se z něj nerozlučný
společník, bez kterého by byl náš a hlavně můj život hodně prázdný.
Začali jsme se chovat jako opravdoví pejskaři. Kdo nemá rád našeho psa,
tak s ním pohrdáme. Dokonce se stal určitým kritériem při výběru mého
partnera - protože zvíře nejlépe pozná charakter. Je to neuvěřitelné,
ale náš hafík se ještě nikdy nespletl. Když bych ho neměla, bylo by mi
strašně smutno. Chyběly by mi hry, mazlení a přítomnost vůbec takového
čtyřnohého mazlíka. Vždycky dokáže přijít, když ho potřebujete, nikdy
se nepřetvařuje a pokud s vámi nechce být, tak prostě odejde. Pořád ale
máte určitou jistotu.Jistotu, že vás má rád a že je na vás závislý.
Potřebujete se navzájem. Dovedu si představit svůj život bez současného
přítele, ale ne bez Rexe.
| |
|
|
nakupzdomu.cz
