První den. První den s našim štěňátkem.
Ráno vstává žena podezřele brzo. Už
v posteli na mě významně kouká, nemusí nic říct, aby řekla vše. Očima si rozumíme.
Dnes,
ano DNES přivezeme domů velké překvapení. Nového člena rodiny. Jediného
člena rodiny, kterého jsme si mohli opravdu vybrat. A my věříme, že
jsme si vybrali dobře. Vždyť jsme na každé návštěvě byli vybaveni
fotoaparátem a hlavně kamerou. Každý večer, celý měsíc jsme si štěnda
pouštěli na videu jako večerníček. Někdy pro jistotu i vícekrát. Asi
jsme se dočista zbláznili.
Nakonec si jedeme stejně pro tu
princezničku, co se tak nejraději mazlí - pro Penelopu. Lenka už má
vymyšleno tisíce jmen pro tisíce situací - Peny, Penda, Penuška,
Penynka - již brzy zjistíme, jak je opravdu používáme, když o ni
mluvíme.
U snídaně na sebe významně koukáme a děti cítí, že se něco
děje. Jsou však malé na to, aby neuvěřily, že je obyčejný den. Martinovi
je už patnáct a Peny si už mockrát choval - naštěstí maláčům (
Honzíkovi a Anetce ) nic nevyzradí, i když to v něm bojuje - rád by byl
první, kdo je překvapí.
Vše je tisíckrát promyšleno - na štěňátko budeme mít čas celý červen a celé prázdniny. V létě se dá vše krásně zvládnout. Je ideální počasí na časté procházky. Penynku si vezmeme sebou i na měsíc k moři. Děti jsou celé prázdniny s námi, Peny bude mít doma stále opatrovníky. Máme spoustu času ji vše naučit.
Vybaveni tisíce moudry odjíždíme na Muchovu boudu. Kam se však poděla ta
moudra, když se k nám rozběhla ta klubíčka. Jsme moc rádi, že už máme za ten
měsíc vybráno. Chovatelka nás nechá ještě kouknout na klubíčka, a pak se optá.
Tak kterou si berete ? Dobře ví, že už máme stejně vybráno. Můžeme se ještě
mrknout ? Víme, že chceme Peny, ale můžeme se podívat ještě chvilku ? Ptám se
jen proto, abychom se jen mohli ještě pomazlit se štěňaty a po stopadesáté se
ujistili, že Peny je ta pravá. Ale jo mrkněte, ale papíry jsem vypsala na
Penelopu. Mám to změnit ? .... Zbytečná otázka .... Víme to všichni.
Sedáme si ke stolu, abychom se o všem vklidu ještě pobavili... O čem se
chcete ale vklidu pobavit, když máte myšlenky jen u toho malého stvořeníčka,
nejraději byste ho chytili a pelášili domů... Já už nemám žádnou otázku, nezmůžu se na nějaké solidní diskuze. Ale je se mnou Lenka a ta má
praxi - tři děti to je něco starostí. Začne chrlit dotazy jako u dětského
lékaře. Za chvíli víme o Peny více, než její sourozenci. Víme kdy co jak papá,
kolikrát denně kaká, kolik hodin spí .... víme opět vše, co už jsme věděli,
máme ještě rozepsané očkování, odčervení ...... vše na co si nemáte šanci
vzpomenout. Lenka je důsledná a díky tomu máme na papíře vše, pro co bych já
volal až zítra.Přijíždí noví majitelé pro černou sestřičku a to nás zachraňuje,
jinak bychom tu horu emocí ani neunesli. Vše nabírá rychlejší spád.
Už si neseme štěňátko. Chovatelka nechává další zájemce osudu a jde s námi
přes louku až k autu. Vlastně Penynku neneseme my, ale ona. Něco ji mrumlá do ouška. Nelze si nevšimnout slziček. Kouká na štěně ještě oknem
auta, kontroluje jestli se mu hezky pojede a loučí se pohledem. Jedeme domů
krásným Mariánským údolím, plným ticha a klidu. Mě se honí hlavou vzpomínky na
to jak jsem vezl manželku z porodnice. Podivné. Ale Lenka se mě zeptá,
pamatuješ si jak si mě vezl z porodnice ? A kdy ? Zavtipkuji, abych situaci
odlehčil. Máme tři děti. Ale vždy to bylo hodně podobné. Vezete si domů
stvořeníčko na celý život. Peny je moc hodná, líbí se ji v teplíčku. Lenka ji
chová na klíně. Domů to máme kousek ... Teď už myslíme jen na radost našich
dětí až Peny uvidí.
Před domem ji necháme obřadně vyčůrat. Peny jakoby věděla, jakou nám to
udělá radost, si na trávníku hned čupne a udělá loužičku. Po pár minutkách
proběhnutí na travičce ji přinášíme domů. Sundám ji z náruče postavím na
podlahu a Peny - královna dnešního dne vchází do bytu, jako by u nás bydlela
roky. Projde si kuchyni, koupelnu i předsíň. Poté si v kuchyni lehne, zatváří
se "a teď se bude spát", zívne, a spadne ji hlavička na přední nožky.
Je to velký den, ale to nejkrásnější nás ještě čeká - je prvního června - svátek dětí - náhoda tomu přála - a my jí o dva dny pomohli , odpoledne přichází děti. Na tento okamžik se těšíme už pár týdnů. Venku
se hrozně rozpršelo. Vidíme z okna Anetku přibíhat v dešti domů. Honem, kde je
kamera ? Čupnu si na bobek v předsíni a čekám, Lenka otevírá Anetce dveře a ta
zmoklá osůbka za dveřmi je nejšťastnější ve své životě. Otevřenými dveřmi vidí
stvořeníčko, o kterém nám mluví od rána do večera. Stvořeníčko, pro které
nosila jedničky, šetřila všechny korunky a o které měsíce škemrala. Plyšová
Peny jde ke dveřím mrknout, kdo to ještě přišel. Když si Anetka klekne na zem -
je její. Těžko a dlouho Anetku přemlouváme, ať se vysleče, že je celá mokrá.
Převleče se až ji vysvětlíme, že by zamočila Peny. Tyto radostné okamžiky se
prožijeme ještě s Honzíkem a Martínkem.
Máme vymyšleno tisíce činností pro naše děti, jen aby Penynku nechali první
den co nejvíce vklidu. Peny nám to hodně ulehčuje tím, že hodně spí. Děti chodí
s prstem na puse a po dlouhé době nekřičí, nepošťuchují se, dokonce se zapoměli
poprat. Chodí totiž po špičkách koukat na toho plyšáčka, co se mu tak hejbe
bříško při každém nádechu. Na několik dní zapoměli děti na všechny svoje
hračky. A my se musíme snažit co nejvíce Penynku uchránit jejich velké
přízně.Dáváme Penynce granulky, které měla u maminky a sourozenců. Peny se do
nich pouští, jako by u nás jedla od jakživa.... máme velkou radost, zažili jsme
si kdysi obrovské trápení s papáním štěnda, proto nás taková důležitá maličkost
moc potěší.
Už po příchodu domů, jsem si vzpomněl na jedno z mouder, které jsem zapomněl
před zápražím Muchovy Boudy. Nemáme ani kousek látky z jejího dosavadního
pelíšku.Hned volám chovatelce, že pro něj jedu. Jsem uklidněn, že to Peny
vpohodě zvládne, když je už celý den s námi a nespí ani v noci sama.
Na pár nocí stěhuji matraci do předsíně. Našemu klubíčku stačí, že v
předsíni někdo dýchá. V pelíšku vůbec neleží a v noci si lehá co nejblíže k
matraci, tak aby se opřelo o mé nohy, Pak spokojeně spinká celou noc. Vzbudilo
se asi třikrát, vždy to byl poplach - honem do náruče - do výtahu - na
trávníček za domem. Povedlo se uff... Náš plyšáček se venčí od prvního dne na
trávníku a já si dávám závazek, že už to tak zůstane....
Té noci jsem toho moc nenaspal - sledoval jsem štěňátko jako nějakého
pacienta, který se bez toho nenadechne. Ale to ráno stálo za to ..... Vzbudili
mě dva pyžamáčci, jak sedí na zemi u Penynky ... ještě pár dnů vstávali asi o
hodinu dříve, aby za ní mohli honem, honem do předsíně.
