První den. První den s našim štěňátkem.

Ráno vstává žena podezřele brzo. Už v posteli na mě významně kouká, nemusí nic říct, aby řekla vše. Očima si rozumíme.
Dnes, ano DNES přivezeme domů velké překvapení. Nového člena rodiny. Jediného člena rodiny, kterého jsme si mohli opravdu vybrat. A my věříme, že jsme si vybrali dobře. Vždyť jsme na každé návštěvě byli vybaveni fotoaparátem a hlavně kamerou. Každý večer, celý měsíc jsme si štěnda pouštěli na videu jako večerníček. Někdy pro jistotu i vícekrát. Asi jsme se dočista zbláznili.

Nakonec si jedeme stejně pro tu princezničku, co se tak nejraději mazlí - pro Penelopu. Lenka už má vymyšleno tisíce jmen pro tisíce situací - Peny, Penda, Penuška, Penynka - již brzy zjistíme, jak je opravdu používáme, když o ni mluvíme.
U snídaně na sebe významně koukáme a děti cítí, že se něco děje. Jsou však malé na to, aby neuvěřily, že je obyčejný den. Martinovi je už patnáct a Peny si už mockrát choval - naštěstí maláčům ( Honzíkovi a Anetce ) nic nevyzradí, i když to v něm bojuje - rád by byl první, kdo je překvapí.

Vše je tisíckrát promyšleno - na štěňátko budeme mít čas celý červen a celé prázdniny. V létě se dá vše krásně zvládnout. Je ideální počasí na časté procházky. Penynku si vezmeme sebou i na měsíc k moři. Děti jsou celé prázdniny s námi, Peny bude mít doma stále opatrovníky. Máme spoustu času ji vše naučit.

Vybaveni tisíce moudry odjíždíme na Muchovu boudu. Kam se však poděla ta moudra, když se k nám rozběhla ta klubíčka. Jsme moc rádi, že už máme za ten měsíc vybráno. Chovatelka nás nechá ještě kouknout na klubíčka, a pak se optá. Tak kterou si berete ? Dobře ví, že už máme stejně vybráno. Můžeme se ještě mrknout ? Víme, že chceme Peny, ale můžeme se podívat ještě chvilku ? Ptám se jen proto, abychom se jen mohli ještě pomazlit se štěňaty a po stopadesáté se ujistili, že Peny je ta pravá. Ale jo mrkněte, ale papíry jsem vypsala na Penelopu. Mám to změnit ? .... Zbytečná otázka .... Víme to všichni.

Sedáme si ke stolu, abychom se o všem vklidu ještě pobavili... O čem se chcete ale vklidu pobavit, když máte myšlenky jen u toho malého stvořeníčka, nejraději byste ho chytili a pelášili domů... Já už nemám žádnou otázku, nezmůžu se na nějaké solidní diskuze. Ale je se mnou Lenka a ta má praxi - tři děti to je něco starostí. Začne chrlit dotazy jako u dětského lékaře. Za chvíli víme o Peny více, než její sourozenci. Víme kdy co jak papá, kolikrát denně kaká, kolik hodin spí .... víme opět vše, co už jsme věděli, máme ještě rozepsané očkování, odčervení ...... vše na co si nemáte šanci vzpomenout. Lenka je důsledná a díky tomu máme na papíře vše, pro co bych já volal až zítra.Přijíždí noví majitelé pro černou sestřičku a to nás zachraňuje, jinak bychom tu horu emocí ani neunesli. Vše nabírá rychlejší spád.

Už si neseme štěňátko. Chovatelka nechává další zájemce osudu a jde s námi přes louku až k autu. Vlastně Penynku neneseme my, ale ona. Něco ji mrumlá do ouška. Nelze si nevšimnout slziček. Kouká na štěně ještě oknem auta, kontroluje jestli se mu hezky pojede a loučí se pohledem. Jedeme domů krásným Mariánským údolím, plným ticha a klidu. Mě se honí hlavou vzpomínky na to jak jsem vezl manželku z porodnice. Podivné. Ale Lenka se mě zeptá, pamatuješ si jak si mě vezl z porodnice ? A kdy ? Zavtipkuji, abych situaci odlehčil. Máme tři děti. Ale vždy to bylo hodně podobné. Vezete si domů stvořeníčko na celý život. Peny je moc hodná, líbí se ji v teplíčku. Lenka ji chová na klíně. Domů to máme kousek ... Teď už myslíme jen na radost našich dětí až Peny uvidí.

Před domem ji necháme obřadně vyčůrat. Peny jakoby věděla, jakou nám to udělá radost, si na trávníku hned čupne a udělá loužičku. Po pár minutkách proběhnutí na travičce ji přinášíme domů. Sundám ji z náruče postavím na podlahu a Peny - královna dnešního dne vchází do bytu, jako by u nás bydlela roky. Projde si kuchyni, koupelnu i předsíň. Poté si v kuchyni lehne, zatváří se "a teď se bude spát", zívne, a spadne ji hlavička na přední nožky.

Je to velký den, ale to nejkrásnější nás ještě čeká - je prvního června - svátek dětí - náhoda tomu přála - a my jí o dva dny pomohli , odpoledne přichází děti. Na tento okamžik se těšíme už pár týdnů. Venku se hrozně rozpršelo. Vidíme z okna Anetku přibíhat v dešti domů. Honem, kde je kamera ? Čupnu si na bobek v předsíni a čekám, Lenka otevírá Anetce dveře a ta zmoklá osůbka za dveřmi je nejšťastnější ve své životě. Otevřenými dveřmi vidí stvořeníčko, o kterém nám mluví od rána do večera. Stvořeníčko, pro které nosila jedničky, šetřila všechny korunky a o které měsíce škemrala. Plyšová Peny jde ke dveřím mrknout, kdo to ještě přišel. Když si Anetka klekne na zem - je její. Těžko a dlouho Anetku přemlouváme, ať se vysleče, že je celá mokrá. Převleče se až ji vysvětlíme, že by zamočila Peny. Tyto radostné okamžiky se prožijeme ještě s Honzíkem a Martínkem.

Máme vymyšleno tisíce činností pro naše děti, jen aby Penynku nechali první den co nejvíce vklidu. Peny nám to hodně ulehčuje tím, že hodně spí. Děti chodí s prstem na puse a po dlouhé době nekřičí, nepošťuchují se, dokonce se zapoměli poprat. Chodí totiž po špičkách koukat na toho plyšáčka, co se mu tak hejbe bříško při každém nádechu. Na několik dní zapoměli děti na všechny svoje hračky. A my se musíme snažit co nejvíce Penynku uchránit jejich velké přízně.Dáváme Penynce granulky, které měla u maminky a sourozenců. Peny se do nich pouští, jako by u nás jedla od jakživa.... máme velkou radost, zažili jsme si kdysi obrovské trápení s papáním štěnda, proto nás taková důležitá maličkost moc potěší.

Už po příchodu domů, jsem si vzpomněl na jedno z mouder, které jsem zapomněl před zápražím Muchovy Boudy. Nemáme ani kousek látky z jejího dosavadního pelíšku.Hned volám chovatelce, že pro něj jedu. Jsem uklidněn, že to Peny vpohodě zvládne, když je už celý den s námi a nespí ani v noci sama.

Na pár nocí stěhuji matraci do předsíně. Našemu klubíčku stačí, že v předsíni někdo dýchá. V pelíšku vůbec neleží a v noci si lehá co nejblíže k matraci, tak aby se opřelo o mé nohy, Pak spokojeně spinká celou noc. Vzbudilo se asi třikrát, vždy to byl poplach - honem do náruče - do výtahu - na trávníček za domem. Povedlo se uff... Náš plyšáček se venčí od prvního dne na trávníku a já si dávám závazek, že už to tak zůstane....

Té noci jsem toho moc nenaspal - sledoval jsem štěňátko jako nějakého pacienta, který se bez toho nenadechne. Ale to ráno stálo za to ..... Vzbudili mě dva pyžamáčci, jak sedí na zemi u Penynky ... ještě pár dnů vstávali asi o hodinu dříve, aby za ní mohli honem, honem do předsíně.