labrador - web - labrador retriever - vše o tomto plemeni ! - Setkání s rakouskými výcvikáři 2.9.2006 České Budějovice

Setkání s rakouskými výcvikáři 2.9.2006 České Budějovice Telefon s Tomášem byl krátký a strohý: sedíš na zadku? Přijedou Rakušáci. Toť vše. Takže jsem se s Kamčou na sebe pouze podívali, zakroutili hlavami, a vůbec nevěděli, co si pod tím máme představit a co tak úžasného bychom měli očekávat.

Vyrazili jsme v sobotu ráno na smluvený čas na obvyklé místo k pensionu Bartochov. Dorazili jsme v předstihu, byl krásný den, takže jsme si sedli na obrubník a čekali, kdy dorazí grupa včetně Rakušáků. Zkoušeli jsme si opakovat pár slovíček, abychom mohli případně odpovědět alespoň na pozdrav. Člověk už spoustu pozapomíná, když jazyk nepoužívá každý den. Po půl hodině čekání, kdy na parkovišti před pensionem stálo pořád jen naše auto a široko daleko ani živáčka, nás trochu přepadli pochybnosti, zda jsme nepopletli čas či místo. Když ani po dalších 10 minutách se nikdo neobjevil, sedli jsme do auta a jeli se podívat na místo kde vždy probíhá výcvik. K našemu překvapení již na místě bylo seřazeno několik aut, včetně těch s rakouskými poznávacími značkami a opodál ve skupince již normálně probíhal výcvik... Tak jak den ne zrovna ideálně začal, měl o to lépe skončit, to jsme ale ještě v tuto chvíli vůbec netušili.
Když jsme se pomalu blížili ke skupince cvičících pejsků, já ověnčený fotoaparátem, připadající si jako zuřivý reportér National Geographic, připravený zaznamenat každý okamžik z avízovaného mimořádného setkání, ze známých tváří jsme poznali pan Kováře a jeho fenku a vedle postávající další účastníky našich víkendových WT setkání. Bohužel všichni ostatní pejsci a fenky již patřili našim zahraničním přátelům. Skupinku tvořila sympatická rodinka rodiče s dcerou, kdy každý vedl svého pejska a ještě další holčina, spíše mladá slečna s dalším pejskem a byli plně soustředěni na výcvik. Všemu vévodili dva rakouští cvičitelé Tano a Wolfgang, jak jsme se později dozvěděli velice úspěšní profi-cvičitelé a rozhodčí. Přivítali jsme se všemi a přidali se k Mirkovi s dcerou a Bohouškovi Kovářů a jako nováčci napjatě sledovali výcvik. Postupně se střídali jednotliví pejsci s vůdci a trénovali nejrůznější cviky v přinášení dummy. Největší důraz byl kladen na reakci pejsků na vůdce, tak aby pejsek opravdu reagoval pouze na pokyn vůdce a na nic jiného. Pejsci cvičili všichni podle našeho názoru dobře, tu a tam se musel některý povel opakovat, ale jinak se vždy více méně podařilo vždy zadaný úkol splnit. Čest českého týmu výborně hájila svými výkony fenka Bohouška a když možná nebyla do práce tak hrrrr jako rakouští labradoři, její práce byla bezchybná.
Cvičení se nám s Kamčou velice líbilo, rakouští trenéři se maximálně věnovali každému pejskovi zvlášť a opravovali a vysvětlovali všechny chyby a radili, jak co zlepšit nebo jakým fíglem naučit pejska to, co po něm požadujeme. Přesto nám chybělo to avízované posazení na zadek, které avizoval Tomáš, který se bohužel nemohl zúčastnit neboť právě doma rodil další WT šampióny. V průběhu dne, když telefonoval bylo už na světě 8 štěňat a vypadalo to, že číslo nebude konečné.
Po dalším tréninku, tentokráte při přinášení z vody a přes vodu (tento cvik jsme poprvé viděli až při cvičení s retriever-sportem a nevím jestli by některý pes s loveckými zkouškami byl schopen přinést aport přes vodu a ne jen z vody), vzal najednou Wolfgang do brašny 4 dummy a namířil si to s nimi napříč cvičnou loukou k lesu. Původně jsme mysleli, že jde připravovat zase další výcvikový prvek, ale když od nás jeho postava, mimochodem naprosto nepřehlédnutelná...(dříve vrhal závodně koulí), mizela stále dál a nezastavila se ani po 200 metrech, začali jsme mít pomalu pochybnosti, co má s dummy v úmyslu, či zda nejde pouze na procházku. Zhruba po 300 metrech od nás, kdy už byla vidět jen malá postavička kdesi uprostřed louky, se konečně zastavil, odhodil 2 dummy do trávy, udělal vpravo v bok a pokračoval ve svém pochodu loukou... V této chvíli jsem již vůbec netušil co má Wolfgang v úmyslu. Tano stál v klidu u nás povídal s ostatními a všichni ostatní také nejevili známky nějakého překvapení. Po dalším asi 100 metrovém pochodu se Wolfgang znovu zastavil a odhodil zbylé dva dummy do trávy a pomalu se začal vracet zpět k nám. V tento moment Bohoušek suše konstatoval, že se asi zbláznil a my začali tušit, že se asi nebude jednat o zas tak standardní cvik. Když se po 20 minutovém výšlapu vrátil Wolfgang celý uřícený zpět k nám domluvili se s Tanem, ať si psi i vůdci dají pauzičku a, že si dojdou pro psy....Jen tak jsme se s Kamčou na sebe nechápavě podívali...jací psi? Oni mají ještě další? Právě teď měl přijít vrchol dne, což jsme zatím pořád ještě ani netušili. Po chvilce se vrátil Tano i Wolfgang od zaparkovaných aut a každému u nohy capal černý labrador. Krásní psi evidentně ve výborné fyzické kondici což bylo vidět na jejich chování, a hlavně svalnaté postavě. Možná, že by neuspěli na výstavě krásy, tam se upřednostňují psi těžších váhových kategorií, ale pro práci ideální, a nám se navíc takoví psi líbí víc, nejsme zastánci výstav.
Hned po prvním povelu, kdy Tano hodil dummy do rybníka, vypustil svého psa a v prostřed běhu ho jediným písknutím zastavil a posadil, jsme začali tušit, že tady asi začíná naprosto jiná kategorie výcviku a že tito dva psi budou asi pracovní šampióni, což se nám pak i potvrdilo při jejich další práci. To co pak Tano s Wolfgangem předváděli, to už byla vyšší dívčí. Posílali psy na různé strany pro poházené dummy pouze gestem ruky a písknutím. Ani jeden povel, žádný křik, hulákání a další, tak jak to známe z našich loveckých zkoušek. Psi reagovali naprosto stoprocentně na jakýkoliv povel vůdce a to hned na první...úžasná práce.
No a v tuto chvíli mělo přijít ono sednutí na zadek a ono skutečně přišlo....
Po zhruba 15 minutách přinášení dummy a bezchybné práci obou psů se Tano postavil směrem, kde 300 metrů v louce leželi kdesi ony pohozené dummy, které tam Wolfgang tak pracně donesl. Posadil si svého pejska k noze a jediným gestem ho poslal vpřed. Tehdy jsme si řekli, že snad nechce po psovi, aby mu přinesl dummy..., tam ho přeci v životě nemůže dostat...žádná stopa, žádný pach, pes navíc naprosto netuší, kde by měl dummy ležet, navíc na tu vzdálenost už není slyšet povely pouze zvuk speciální cvičební píšťalky, ale opak byl pravdou...Tano gesty a písknutím opravdu navedl svého pejska 300 metrů do louky na místo pohozených dummy, kde písknutím dal povel k hledání...pes, tak jako vždy předtím, naprosto přesně provedl daný povel, našel dummy a přinesl nazpátek svému pánovi. Totéž provedl Wolfgang se svým psem...Při druhém 300 metrovém aportu, kdy navíc psi věděli, že aporty přinesly odjinud, jsem schválně spustil stopky. Opět se Tanovi i Wolfgangovi podařilo navést své psy pro dummy a když se vrátili a já zastavil stopky, svítil na nich čas 4:54 min. V tuto chvíli jsme si sedli na zadek a zatleskali výkonu obou profíků. Skvělá práce obou výcvikářů i psů byla podtržena tím, že oba psi na povel svých vůdců vyrazili vpřed přesně ve směru stanovených Tanem a Wolfgangem a ikdyž měli v cestě přírodní překážku v podobě menšího rybníku, přeplavali na druhý břeh a pokračovali dál přesně reagující na povely vůdců. Tento cvik je nesmírně obtížný, protože pes musí být natolik dobře vycvičen a důvěřovat povelům vůdců, aby přeplaval rybník na druhý břeh a pokračoval dále. Většina psů pouze provede slídění na hladině a opět se vrací k vůdci nebo mají tendenci chodit po břehu. To, aby pes dle povelu přeplaval na druhý břeh a tam pokračoval ve cviku jsme dosud nezažili a znovu to jen potvrzuje jejich kvality i kvalitu vůdců. Viděli jsme již hodně závodů, memoriálů a vrcholných soutěží loveckých plemen i retrieverů, ať už se jednalo o spec. vodní zkoušky, zkoušky přinášení retrieverů, podzimní zkoušky a to i s mezinárodními rozhodčími se zadáváním titulů CACT a CACIT a viděli jsme v loňském roce mnoho vynikajících prací vítězných psů na mezinárodních ZPR v Třeboni s max. počtem bodů ve všech disciplínách, ale myslím si, že tohle by určitě nedokázal žádný z nich. Navést psa na takovou vzdálenost vlastně jen tak, bez ničeho (vlečka či jiná pachová stopa nebyla), navíc pouze pomocí gest ruky a písknutí to je něco úžasného. Tito psi našich rakouských kolegů a kamarádů naprosto přesně reagují na jakýkoliv povel svého vůdce a byť jsou to 6 letí psi (pro mnohé české cvičitele již neperspektivní...) pracují s takovou chutí a elánem a v takových časech, o kterých se zatím českým výcvikářům ani nezdá.
Ten den jsme se opravdu posadili na zadek a byl to pro nás úžasný zážitek, doufám, že se nám všem podaří se alespoň přiblížit k těmto výkonům a rozšířit tento krásný sport zvaný Working test, který chrání přírodu a nevyžaduje výcvik se zvěří, mezi co možná nejvíce majitelů retrieverů.
Během dne jsem si opravdu připadal jako zuřivý reportér a snažil se zachytit co nejvíce. Nafotil jsem celkem asi 140 fotek, které jsou vypáleny na CD a k dispozici Na další setkání a zážitky se těší Jiří Hosnedl