| |
|
Splněný sen 
Článek nám odeslal: Sheena - Neděle, 03.09. 2006 - 14:33:37
Téma: Štěňátko
| |
Bylo mi tehdy 7 let, když jsem poprvé vyslovila své přání, že bych chtěla k Vánocům pejska. Byla jsem psí máma od té doby, co jsem začala trošku více vnímat svět. Svůj pokoj jsem měla dokola obskládaný plyšovými pejsky, a to hlavně postel. Sbírala jsem kde jaký obrázek pejska a koně. Koně byli mojí druhou velikou láskou stejně jako pejsci.
Kdykoliv jsem šla s někým nakupovat a před obchodem byl uvázaný pes, tak já žadonila, že počkám venku. Jakmile mamka, taťka, či babička zmizeli uvnitř, tak jsem si klekla k pejskovi a celou dobu ho hladila. Zázrakem mě nikdy žádný nepokousal. Asi za to mohla taková ta děcká nebojácnost.
Prosinci toho samého roku jsem odjela do školy v přírodě. Maminka mě
tehdy téměř každý den posílala dopisy a pohledy, ve kterých mi
slibovala, že na mě doma čeká to největší překvapení a že z něho budu
mít určitě velikou radost. Já si tu školu v přírodě ani pořádně
neužila, jak jsem se těšila domů. Pro mě to veliké překvapení znamenalo
jediné = PES. Plna pocitu odhodlání a radosti jsem tehdy vyběhla z
autobusu a hnala se k mamince. Ovšem pejsek tam nebyl. Mamka mi zřejmě
v očích vyčetla otazníky a utěšila mě, že překvapení čeká doma. Jako
když do mě střelí jsem skoro utíkala domů. Mamka mi s kufrem tehdy
skoro nestačila.
Nadšeně jsem vběhla do bytu a očima jsem všude
pátrala po jakékoliv známce malého chlupatého klubíčka. Moje kroky se
však zastavily v kuchyni a oči stanuly na kleci, jež byla připevněna na
zeď a ve které teď spokojeně poskakovala andulka. Maminka ke mě tehdy
přistoupila a řekla:"To je ale milé překvapení, viď?"
V tu chvíli
jsem prožila to největší zklamání, jaké jen může dítě v mém věku
prožít. Stála jsem jako opařená a svoje smutné oči jsem upírala směrem
k zelenému ptáčkovi, kterému jsem byla dá se říci ukradená a který mi
měl nahradit mého vysněného pejska. Už tehdy jsem pochopila, že se
pejska od svých rodičů nikdy nedočkám. Bydleli jsme v panelovém bytě a
můj otec byl v tomto velmi zásadový, že pes do bytu nepatří. Slíbil mi
však, že když budeme mít jednou dům, tak mi koupí psa jakého budu
chtít. Ovšem tato falešná naděje uhasla po několika letech, když jsem
pochopila, že dům nikdy nebude.
...
Nyní po 17ti letech se mi
splnil sen, respektive sen mi splnil můj přítel. Před 10ti dny jsme si
domů přivezli malé štěňátko žlutého labradora. Ani se nedají úplně
doslovně popsat moje pocity, když jsme pro něho jeli. Chvilky napětí a
očekávání... a pak když nám to chlupaté klubíčko doslova skočilo do
náruče, tak jsme věděli, že je to on. Absolutně jsme si ho zamilovali a
myslím, že i on nás přijal za své pány.
Chtěla bych tímto článkem
popřát všem lidem, kteří po pejskovi touží a stále se ho nemohou
dočkat, aby se jim sen splnil a i oni si prožili spoustu šťastných
chvil s chlupatým nadělením.
| | Publikoval: supermartin |
|
|
| |
| | Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších. |  |
|
| Průměrné hodnocení: 3
Účastníků: 2
| |
|
|
|
Re: Splněný sen (Hodnocení: 1)
Od: supermartin (admin@labrador-web.net) - Neděle, 03.09. 2006 - 14:40:32
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu) http://www.nice-friend.cz | Vím o čem píšeš - něco podobného jsem zažil, také jsem měl doma rybičky, andulky ( také jsem je chtěl ), ale pes prý do paneláku nepatří.
Pořídili jsme si psa až s manželkou.
Panebože, co já všechno slíbil za psa, stejně jsem ho nikdy nedostal, asi stejně "zásadový" tatínek ....
O to víc si teď pejska užívám ..... |
[ Odpovědět ] | |
|
|
|
Re: Splněný sen (Hodnocení: 1)
Od: fatimas (fatimas@seznam.cz) - Pátek, 08.09. 2006 - 13:16:53
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu) | | I já moc dobře vím, o čem se tu píše. Nám se sice podařilo na rodičích pejska "vymořit", ale když potom odešla (bylo mi asi 20), naši nechtěli o dalším pejskovi ani slyšet. Pravda, nějakou dobu to bolelo i mě, ale časem jsem zatoužila po dalším pesanovi a to konkrétně po labíkovi. Ač máme velkou zahradu, kde by se měl moc fajn, než přijdu z práce a budu s ním moci jít ven, neukecala jsem to. Pak jsme se s přítelem přestěhovali do bytu a mé naděje ještě více zhasly. Takový velký pes do bytu přece nepatří... Další dny, týdne, měsíce strádání a "slintání" nad každým obrázkem labradora, "závistivé" ohlížení za těmi, kteří si svého labíka vedli na procházku.. Od neděle se vše změnilo. Máme pejsánka!!!!!!!!!!! Po xtém zvážení všech pro a proti jsme si pro něj jeli. Noc před tím jsem nemohla spát a pořád jsem byla napnutá, jaký bude, jestli se mu budeme líbit... Ale jen jsme přišli k chovatelce a mrkli do výběhu, vše bylo jasné. Náš hafík tam seděl, prohlížel si mě a hned na první pohled jsme se do sebe "zamilovali". Je to malý raubířek, všechno chce okusovat, však to znáte... :-) Jsem moc šťastná, že ho máme |
[ Odpovědět ] | |
|
|
| |
nakupzdomu.cz
