"Táborový pes" - aneb Canisterapie na dětském letním táboře
Mrzí mě hysterická situace, která v poslední době nastává v souvislosti
s chovem psů. Téma dítě pokousané psem, se stalo v našich médiích
oblíbeným. Vypadá to, že všichni psi jsou agresivní, nevychovaní a
všichni majitelé nezodpovědní. Bohužel nikdo již neukáže konkrétní
statistiky pokousaných, abychom mohli objektivně posoudit, jestli
skutečně narůstá případů pokousání a jakých plemen se to týká, nebo zda
jde "jen" o mediálně nafouknutou bublinu. Obyčejný člověk, který denně
"konzumuje" média je zděšen a propadá panice.
Často se setkávám se situací, kdy hysterická maminka děsí dítě tím,
že všichni psi jsou zlí, nebezpeční a koušou a dítě nezažije nic jiného
než strašení. Nemá možnost pozitivního kontaktu se psem a tak z něj
vyrůstá tvoreček, který má ze psů panický strach. A vídám i druhý
extrémní případ "výchovy", kdy nechám svého psa uvázaného před obchodem
a když se vracím, vidím maminku s batoletem, kterak si hladí mého psa.
To mě vždycky popadne vztek nad tím, jak může být někdo tak hloupý a
nezodpovědný, že učí dítě té největší chybě, která mu může jednou být
osudná - hladit si cizího psa bez dovolení a v nepřítomnosti majitele!
Můj pes je typický retrívr s canisterapeutickou zkouškou, lidi
miluje, ale nikdy bych nedala ruku do ohně, že se nemůže nic stát…
Stačí jen, že z radosti někoho povalí, škrábne, ušpiní kabát atd. a
problém je na světě. Pokud nás na ulici nebo v autobuse někdo osloví (a
stává se to často), jestli si může pejska pohladit, vždycky to dovolím,
ale dotyčný se mě musí dovolit a já musím mít psa pod kontrolou.
Myslím, že je nutné v dětech (a leckdy i dospělých) probouzet zdravý
respekt a lásku ke psům. Každý rok pořádáme pro děti malý letní tábor.
Letos to bylo již po třetí, co s námi na tábor jen i můj labrador.
První kontakt s velkým psem bývá u některých dětí rozpačitý. Jsou děti,
které se vysloveně bojí (to jsou ty rodiči strašené, nebo bohužel ty,
které již mají negativní zkušenost se psem) a jsou děti, které naopak
postrádají jakýkoli respekt. Je jen málo těch, které se psů nebojí, ale
přistupují k nim se zdravou dávkou respektu.
Hned na začátku pobytu dětem pejska přestavím, vysvětlím o jaké
plemeno se jedná, co umí atd., dovolím ho pohladit. Vysvětlím pravidla,
která bezpodmínečně vyžaduji, aby děti dodržovaly. Především - pokud je
pes uvázaný na místě, nikdo k němu nesmí bez mého dovolení a mé
přítomnosti. Děti se naučí, že nikdy nesmí psovi sahat do misky, že
pes, který spí, se nebudí atd. Během pobytu se postupně podrobněji
seznamují s jednotlivými plemeny a jejich využitím. Povídáme si, kdo má
doma jakého psa , co umí a jaký je. Rozebíráme zkušenosti s pejsky
(negativní i pozitivní). Dětem vysvětlím a ukáži, jak správně dávat
pejskovi povely. Vysvětlím, čím a jak se pes krmí, co smí a nesmí, že
po jídle má být pes v klidu. Řekneme si něco o chování pejsků a "psí
řeči". A neustále dokola opakujeme zásady jak se ke psovi strávně
chovat a předcházet pokousání.
Po zkušenostech, které mám, musím říct, že správně vychovaný a
socializovaný pes bez jakékoli agresivity a pod zodpovědným vedením je
pro děti na táborech velkým přínosem. Dětem, které mají zpočátku ze psa
panický strach, to časem "nedá", když vidí ostatní, jak si "Tajtíka"
hladí a časem se pokusí o první nesmělé pohlazení. A pak se rázem ledy
prolomí… Nikdy dítě, které se bojí, do kontaktu se psem nenutím. Nechám
to na něm, kdy najde odvahu. A zatím jí našlo vždycky. Naopak děti,
které se na psa beze strachu a bezhlavě "vrhají", je nutné brzdit.
Pro děti je obrovským vyznamenáním a zážitkem, když mohou Tajtu vést
na vodítku a nebo si zkusit pár povelů. Jsou nadšené, když je pes
poslechne třeba jen na posuněk. Asistují při česání a kartáčování,
většinou v praxi vidí i jak odstranit klíště, jak se čistí uši apod.
Při delších pěších výletech se vždy najde dítko, které tak strašně bolí
nožičky, že už nemůže jít a loudá se :-). To je pak čas pro Tajtíka.
Nabídneme dítěti, jestli chce vést pejska na vodítku. Očíčka se rozzáří
a nožičky rázem přestanou bolet. Dítko si pyšně vykračuje se psem na
vodítku a najednou dohání všechny před sebou… I tak se dá pozitivně
"zneužít" pes. Vše je jen o fantazii psovoda a o chuti a nadání pejska.
Najde se i čas na "obyčejné" mazlení a muchlání, hlazení a šeptání
do ouška. V kontaktu s dětmi je Tajtík neobyčejně opatrný, něžný a
rozvážný. Na dospělého si někdy dovolí i skočit, ale u dítěte to
nedělá. Snad jako by věděl…..A já vím, že ví! Slastně se rozvalí na
zemi a nechá se hladit a drbat. A nejsou to jen děti, kdo si chodí k
Tajtíkovi pro pomazlení a šeptají mu do ucha. I dospěláci z řad
vedoucích jsou často k vidění v objetí s Tajtíkem. Nesmělé děti najdou
prostřednictvím psa odvahu navázat rozhovor. Hyperaktivní se při
mazlení zklidní.
Na konci tábora mají všechny děti nového chlupatého kamaráda,
spousty krásných zážitků a fůru vědomostí a psech. Loučení pak bývá
dlouhé a těžké. Náš Tajtík se stal takovým táborovým maskotem a děti,
které s námi jezdí opakovaně se vždycky ptají, jestli s námi pojede i
Tajtík a vždycky se na něj moc těší.
Vždy doufám, že přítomnost našeho psa a naše snažení nebylo zbytečné
a že jsme alespoň trochu naučili děti správnému přístupu ke psům. Že z
nich vyrostou lidé, kteří budou psy milovat a respektovat. Že budou
znát jejich potřeby, porozumí jejich chování a pokud se někdy stanou
majiteli psa, budou majiteli zodpovědnými a ohleduplnými a stejně tak
jednou vychovají své děti. Pak možná jednou ubude zbytečně pokousaných
dětí a na psa se opět bude pohlížet jako na nejlepšího přítele a
pomocníka člověka…. Moc bych si to přála.
Petra Lochařová + Danilo Dominik alias "Tajta"
Článek publikován se svolením autora
- odkaz na jeho web
www.danilo.wz.cz