Mrzí mě hysterická situace, která v poslední době nastává v souvislosti s chovem psů. Téma dítě pokousané psem, se stalo v našich médiích oblíbeným. Vypadá to, že všichni psi jsou agresivní, nevychovaní a všichni majitelé nezodpovědní. Bohužel nikdo již neukáže konkrétní statistiky pokousaných, abychom mohli objektivně posoudit, jestli skutečně narůstá případů pokousání a jakých plemen se to týká, nebo zda jde "jen" o mediálně nafouknutou bublinu. Obyčejný člověk, který denně "konzumuje" média je zděšen a propadá panice.

Často se setkávám se situací, kdy hysterická maminka děsí dítě tím, že všichni psi jsou zlí, nebezpeční a koušou a dítě nezažije nic jiného než strašení. Nemá možnost pozitivního kontaktu se psem a tak z něj vyrůstá tvoreček, který má ze psů panický strach. A vídám i druhý extrémní případ "výchovy", kdy nechám svého psa uvázaného před obchodem a když se vracím, vidím maminku s batoletem, kterak si hladí mého psa. To mě vždycky popadne vztek nad tím, jak může být někdo tak hloupý a nezodpovědný, že učí dítě té největší chybě, která mu může jednou být osudná - hladit si cizího psa bez dovolení a v nepřítomnosti majitele!

Myslím, že je nutné v dětech (a leckdy i dospělých) probouzet zdravý respekt a lásku ke psům. Každý rok pořádáme pro děti malý letní tábor. Letos to bylo již po třetí, co s námi na tábor jen i můj labrador. První kontakt s velkým psem bývá u některých dětí rozpačitý. Jsou děti, které se vysloveně bojí (to jsou ty rodiči strašené, nebo bohužel ty, které již mají negativní zkušenost se psem) a jsou děti, které naopak postrádají jakýkoli respekt. Je jen málo těch, které se psů nebojí, ale přistupují k nim se zdravou dávkou respektu.

Hned na začátku pobytu dětem pejska přestavím, vysvětlím o jaké plemeno se jedná, co umí atd., dovolím ho pohladit. Vysvětlím pravidla, která bezpodmínečně vyžaduji, aby děti dodržovaly. Především - pokud je pes uvázaný na místě, nikdo k němu nesmí bez mého dovolení a mé přítomnosti. Děti se naučí, že nikdy nesmí psovi sahat do misky, že pes, který spí, se nebudí atd. Během pobytu se postupně podrobněji seznamují s jednotlivými plemeny a jejich využitím. Povídáme si, kdo má doma jakého psa , co umí a jaký je. Rozebíráme zkušenosti s pejsky (negativní i pozitivní). Dětem vysvětlím a ukáži, jak správně dávat pejskovi povely. Vysvětlím, čím a jak se pes krmí, co smí a nesmí, že po jídle má být pes v klidu. Řekneme si něco o chování pejsků a "psí řeči". A neustále dokola opakujeme zásady jak se ke psovi strávně chovat a předcházet pokousání.

Po zkušenostech, které mám, musím říct, že správně vychovaný a socializovaný pes bez jakékoli agresivity a pod zodpovědným vedením je pro děti na táborech velkým přínosem. Dětem, které mají zpočátku ze psa panický strach, to časem "nedá", když vidí ostatní, jak si "Tajtíka" hladí a časem se pokusí o první nesmělé pohlazení. A pak se rázem ledy prolomí… Nikdy dítě, které se bojí, do kontaktu se psem nenutím. Nechám to na něm, kdy najde odvahu. A zatím jí našlo vždycky. Naopak děti, které se na psa beze strachu a bezhlavě "vrhají", je nutné brzdit.

Pro děti je obrovským vyznamenáním a zážitkem, když mohou Tajtu vést na vodítku a nebo si zkusit pár povelů. Jsou nadšené, když je pes poslechne třeba jen na posuněk. Asistují při česání a kartáčování, většinou v praxi vidí i jak odstranit klíště, jak se čistí uši apod. Při delších pěších výletech se vždy najde dítko, které tak strašně bolí nožičky, že už nemůže jít a loudá se :-). To je pak čas pro Tajtíka. Nabídneme dítěti, jestli chce vést pejska na vodítku. Očíčka se rozzáří a nožičky rázem přestanou bolet. Dítko si pyšně vykračuje se psem na vodítku a najednou dohání všechny před sebou… I tak se dá pozitivně "zneužít" pes. Vše je jen o fantazii psovoda a o chuti a nadání pejska.

Najde se i čas na "obyčejné" mazlení a muchlání, hlazení a šeptání do ouška. V kontaktu s dětmi je Tajtík neobyčejně opatrný, něžný a rozvážný. Na dospělého si někdy dovolí i skočit, ale u dítěte to nedělá. Snad jako by věděl…..A já vím, že ví! Slastně se rozvalí na zemi a nechá se hladit a drbat. A nejsou to jen děti, kdo si chodí k Tajtíkovi pro pomazlení a šeptají mu do ucha. I dospěláci z řad vedoucích jsou často k vidění v objetí s Tajtíkem. Nesmělé děti najdou prostřednictvím psa odvahu navázat rozhovor. Hyperaktivní se při mazlení zklidní.

Na konci tábora mají všechny děti nového chlupatého kamaráda, spousty krásných zážitků a fůru vědomostí a psech. Loučení pak bývá dlouhé a těžké. Náš Tajtík se stal takovým táborovým maskotem a děti, které s námi jezdí opakovaně se vždycky ptají, jestli s námi pojede i Tajtík a vždycky se na něj moc těší.

Vždy doufám, že přítomnost našeho psa a naše snažení nebylo zbytečné a že jsme alespoň trochu naučili děti správnému přístupu ke psům. Že z nich vyrostou lidé, kteří budou psy milovat a respektovat. Že budou znát jejich potřeby, porozumí jejich chování a pokud se někdy stanou majiteli psa, budou majiteli zodpovědnými a ohleduplnými a stejně tak jednou vychovají své děti. Pak možná jednou ubude zbytečně pokousaných dětí a na psa se opět bude pohlížet jako na nejlepšího přítele a pomocníka člověka…. Moc bych si to přála.

Petra Lochařová + Danilo Dominik alias "Tajta"

Článek publikován se svolením autora 

- odkaz na jeho web  

www.danilo.wz.cz