Bylo mi tehdy 7 let, když jsem poprvé vyslovila své přání, že bych chtěla k Vánocům pejska. Byla jsem psí máma od té doby, co jsem začala trošku více vnímat svět. Svůj pokoj jsem měla dokola obskládaný plyšovými pejsky, a to hlavně postel. Sbírala jsem kde jaký obrázek pejska a koně. Koně byli mojí druhou velikou láskou stejně jako pejsci.
Kdykoliv jsem šla s někým nakupovat a před obchodem byl uvázaný pes, tak já žadonila, že počkám venku. Jakmile mamka, taťka, či babička zmizeli uvnitř, tak jsem si klekla k pejskovi a celou dobu ho hladila. Zázrakem mě nikdy žádný nepokousal. Asi za to mohla taková ta děcká nebojácnost.