Zamyšlení nad výcvikem retrievra

Tak jako mnoho dalších rodin jsme se koncem roku dohodli na novém přírůstku, hnědé fenečce LR. Já jsem měla vybranou budoucí mámu našeho štěstíčka už rok, zbývalo ještě přesvědčit muže! Kupodivu brzy souhlasil a tak jsme nejprve čekali na úspěšné krytí, březost a na to, zda se vůbec hnědulka narodí. Jméno jsme měli taky vybrané tak, aby se lišilo od jmen našich dvou starších fen. Konečně se narodila! Krásná, dominantní, hnědá potvůrka. Tak jsem se těšila, že všichni v okolí museli tu radost sdílet se mnou. Ani na honech jsem nedokázala všechny neinformovat. To bylo zrovna v době, kdy na Konopišti cvičili Rakušané v doprovodu pana Kováře. Tam jsem se poprvé dozvěděla, že existuje knížka pro výcvik retrievrů s metodikou výcviku od malého štěněte a že právě podle ní všichni v zahraničí cvičí a teď už začínají i u nás. Cena cca 1 400,- Kč mi přišla hodně vysoká. Rakouští psi pracovali pěkně, ale moji také. Co bych ale pro malou neudělala. A ačkoliv cvičím celkem úspěšně psy, příslušnou literaturu jsem koupila a začala studovat.

Konečně jsme Lízinku přivezli domů, a já začala zkoušet hru spojenou s výcvikem. Ach bože, funguje to!!!!!!!!

Eva´s Elisabeth Tetřeví dvůr

V 8 týdnu máme přivolání s předsednutím, slovně i na píšťalku, v 9. týdnu aport pernaté (orebice, než se rozpadla, teď holuba a hrdličku), v 10 týdnu králičí i zaječí kůže. Nechtěla nosit nic jiného než zvěř, tak jsem na aport kůži prostě našila. Pak jsem přidala cvičení ze stopařského výcviku, takže na 13 týdnu štěně běžně zvládá 15m vlečky srstnaté i pernaté, na konci aport sebere, přinese a předá. Přidala jsem i barvu se stejným úspěchem, zatím jen rovně. Absolvovaly jsme jízdu tramvají, autem, celý den na střelnici. A já usnula na vavřínech. Lovecké vlohy jsou probuzené!

Zavolala jsem Ing. Kovářovi, abych moc poděkovala, protože by mě nikdy nenapadlo cvičit, byť hravou formou štěně v tomhle věku. A přitom to ani není výcvik, malá to bere jako hru a je to pro ni samozřejmost. Pochlubila jsem se a hned jsem slyšela : „ Zase jste něco přidala, že? Vy se tou knihou přesně neřídíte! Vy prostě musíte vidět, co dokáže takhle vycvičený pes.“ Pozval mě na Working testy do Rakouska 19.6. 2005. Domluvily jsme se tři kamarádky (tři grácie, jak prohlásil můj muž) a vyrazily! Obě starší fenky mám lovecky upotřebitelné a aktivně s nimi pracuji na velmi dobré úrovni, Líza je šikovná, co by mě tedy mohlo překvapit?

Viděly jsme 2 kategorie psů ; dopoledne střední výkonnost, kde úspěšně absolvoval za ČR i Ing. Kovář. Odpoledne třídu nejvyšší tzv. „S“.

V poledne jsme hodnotili první výkony psů. Slušný výkon, pěkný vztah psů i vůdců. Zkoušky mi přišly náročné. Těžší než ZPR nebo FTR u nás, hlavně z hlediska poslušnosti a ovladatelnosti. Bylo vidět, že se psy se musí pravidelně systematicky cvičit a že takový výkon je pejsek schopen podat, až když skutečně vyzraje.

Je to prakticky sport, trochu jinak zaměřený než lovecký výcvik. Ale podle mého názoru to lze s naší loveckou praxí celkem snadno kombinovat.. Ptaly jsme se na dobu přípravy, prý podle podmínek (nadání psa i jeho pána) minimálně dva roky a víc. Výcvik specialistů, ať už stopařů, služebních nebo vrcholových loveckých psů také potřebuje čas.

Konečně jsme se dočkaly odpoledního začátku té „nejvyšší výkonnosti“. To co jsem viděla mě skutečně překvapilo. První nastupoval chesapeake bay retriever, běžel přes údolí za prvním hozeným aportem s výstřelem, když dobíhal, blízko před něj dopadl druhý aport podpořený výstřelem. Pes se na povel zastavil a potom na pokyn rukou vyrazil pro ten první aport, odevzdal ho a druhý měl následně dohledat. Krásná práce! Pro mě šok, překvapení, husí kůže a ačkoliv nejsem přecitlivělá, chtělo se mi brečet. Naštěstí pro mě, pes nepracoval v druhé části bezchybně, samostatně nehledal a zcela se spolehl na pokyny pána. Většina dalších už podala lepší výkon, protože po navedení do prostoru samostatně vyhledávala. A já už byla přeci jen připravená na to, co uvidím…

Jely jsme domů, ale nebyla jsem nadšená. Spíš rozpačitá. Tohle byly výkony, na které jsem neměla, jiný styl výcviku i práce. Spousta práce, spousta času. To byl vrcholový sportovní zážitek. Práce s těmihle retrievry je pro nás přinejmenším zajímavá s mnoha novými výcvikovými prvky. Umění skloubit ovladatelnost a poslušnost psa se samostatným úsudkem a nadšenou prací. Prostě jsem ve svém sebevědomí spadla dolů a mám zase o čem přemýšlet a důvod začít víc pracovat. A vidím cíl: k bezchybné samostatné práci loveckého psa přidat ovladatelnost na dálku.

Našlápnuto máme s Lízou fantasticky, ale netroufnu si odhadnout, zda to vydržíme, cesta je ještě příliš dlouhá. Zatím jsme vyzkoušely první kroky podle knížky Retriever Schule od Normy Zvolski, je to radostná úspěšná práce a skvěle rozvíjí a podporuje lovecké vlastnosti štěněte. Nakonec každá práce se psem má určitě velký smysl a význam pro oba - pána i jeho psa. Co tedy working testy? Určitě minimálně důvod k přemýšlení…

Za krásné fotky mojí fenečky děkuji Mirce Šírové a její pohotovosti (já bojuji s rychlou hnědou šmouhou!)

Děkujeme za zaslaný článek pí. Ing. Evě Černé - její stránky můžete navštívit zde : www.alfasirius.wz.cz