ZPR a FTR v roce 2006 - co je nutno zlepšit

Nastává čas změn, FCI hodlá od roku 2009 zavést pro všechny evropské země jednotný zkušební řád pro Working Testy a Field Trialy Retrieverů. S předstihem si tedy musíme uvědomit, že ten kdo bude chtít nadále cvičit a předvádět psy, bez zvládnutí WT už brzy nebude mít šanci na FTR uspět. Této jednoduché pravdě jsme se dlouho zdráhali uvěřit a místo toho jsme vymýšleli způsoby jak ji zpochybnit nebo jak se tomu všemu prostě nějak vyhnout. Nyní již není čas na hledání „vlastních cest“ a podobných nesmyslů. Vše již bylo dávno vymyšleno a v praxi vyzkoušeno. Je nutno uznat, že až dosud jsme zbytečně ztráceli čas hledáním vytáček a společně se vydat správným směrem. Záleží však především na vedení klubu jak se k tomuto postaví a jaké podmínky nám vytvoří.

V roce 2006 jsem dostal příležitost posuzovat ZPR a oba FTR u RK CZ. Dále jsem jako překladatel-průvodce absolvoval i dva FTR u KCHLS. Kromě toho jsem viděl i řadu akcí v Rakousku. Na přímé srovnávání se zahraničím zatím nemáme, rozdíl ve výkonnosti je ještě příliš veliký. Bohužel musím konstatovat, že tento rozdíl se zatím spíše zvětšuje. Záleží na nás všech zda dokážeme tento vývoj zvrátit. Rád bych k tomu malinko přispěl i tímto článkem.

Bez mučení se přiznávám, že přede dvěma nebo třemi roky bych své labradory předváděl stejným způsobem. Čas však pokročil a dnes je již opravdu třeba, aby vůdci, kteří chtějí předvádět retrievery na úrovni, začali uvažovat o zvládnutí alespoň základů working testů.

Příjemným zjištěním je, že výkony vůdců i psů se postupně přeci jenom zvyšují.

Hlavní problém, i když zdaleka ne jediný, vidím v tom, že se vůdci pořád snaží fyzickým kontaktem, tedy rukama korigovat reakce svých retrieverů na vydané povely. To je ale velmi vážné provinění se proti ZŘ, které vede nejen k okamžitému vyloučení ze zkoušek, ale ve svých důsledcích by mohlo vést až k tragickým koncům.

Jaký je cíl výcviku a jak by měla práce retrievera vypadat ?

Cílem výcviku je připravit retrievera tak, aby byl při lovu neustále připraven plnit povely svého vůdce, aniž by mu přitom byl nějak na obtíž nebo vyžadoval jeho dodatečnou pozornost. Vůdce se plně věnuje lovu a přitom musí mít jistotu, že má svého neupoutaného psa, který musí odolat všem loveckým svodům, neustále u levé nohy a že se tento pes otáčí do směrů podle pohybů svého vůdce, pracuje pouze na povel svého vůdce a jakákoliv „samostatnost“ v našem dosavadním „praktickém“ pojetí je naprosto nežádoucí a má za následek okamžité vyloučení ze zkoušek. Pes přitom velice pozorně sleduje vývoj lovecké situace a neustále registruje místa, ze kterých by mohl aportovat zvěř. Bez ohledu na to co viděl a zapamatoval si, musí se nechat rychle navést i do míst, kam dopadla zvěř , přičemž on sám to neviděl. V případě, že by se jednalo o postřelenou zvěř, která je po pádu otřesena, musí být na tomto místě během několika vteřin, neboť po překonání šoku takto postřelená zvěř uniká z místa a v bažantnicích je již nedohledatelná.

Základními úlohami při výcviku na zkouškách i v myslivecké praxi jsou marking a handling :

Marking – pes viděl místo dopadu aportu a musí si jej po určitou dobu zapamatovat. Při working testech a v praxi může být těchto míst i více. Na ZPR je požadován pouze jednoduchý marking na vzdálenost asi 3o metrů s dobou zapamatování 10 sekund.

Při working testech je jednoduchý marking rozčleněn takto :

<!--[if !supportLists]-->- <!--[endif]-->pes musí klidně sedět vedle nohy vůdce

<!--[if !supportLists]-->- <!--[endif]-->pozorně sleduje vývoj situace

<!--[if !supportLists]-->- <!--[endif]-->přesně si zapamatuje a plně se koncentruje na místo dopadu aportu a ani na okamžik z něj nespouští oči

<!--[if !supportLists]-->- <!--[endif]-->pro aport vyrazí teprve na povel vůdce

<!--[if !supportLists]-->- <!--[endif]-->běží pro aport maximální rychlostí

<!--[if !supportLists]-->- <!--[endif]-->běží pro aport přímo tak, aby jej v místě dopadu nemusel hledat

<!--[if !supportLists]-->- <!--[endif]-->aport rychle uchopí

<!--[if !supportLists]-->- <!--[endif]-->správně aport drží a nese

<!--[if !supportLists]-->- <!--[endif]-->rychlost běhu pro aport i zpět musí být stejná

<!--[if !supportLists]-->- <!--[endif]-->aport korektně odevzdá do ruky vůdce

Každou tuto část markingu je možno dalším cvičením zlepšit.

Na ZPR jsme drtivou většinu předvedených výkonů v markingu hodnotili známkou 4, i když stoprocentní výkon nepředvedl nikdo. Problémy měli všichni s udržením pozornosti psa po dobu deseti sekund. Na 30 metrů je velice nepravděpodobné, že se pes netrefí, na větší vzdálenosti by to už ale velký problém byl. Pro tuto úlohu je pro vyslání psa ideální tichý akustický povel, který psa z jeho koncentrace nevyruší. Snaha pomoci psovi tím, že mu ještě před vysláním ukážeme směr rukou není vhodná. Jakýkoliv pohyb rukou v zorném poli psa jej vyruší z koncentrace a pes už nikdy nezíská zpět tu tolik potřebnou absolutní jistotu v tom kde přesně aport leží. Kdo nevěří ať si to vyzkouší, za pomoci někoho jiného, sám na sobě. K vidění byl i případ, kdy se pes místo na dopad aportu soustředil na trvalý vizuální povel od vůdce - Zůstaň. To samozřejmě nemá se smyslem markingu nic společného. Velice závažnou chybou bylo i pobídnutí psa k provedení markingu tím, že jej vůdce vyslal plesknutím na předhrudí – samozřejmě, že se pes i na tuto krátkou vzdálenost asi o deset metrů netrefil a byl podle toho i ohodnocen.

Handling – zde pes neviděl místo dopadu aportu a vůdce jej na toto místo musí navést povely. Vůdce tedy musí psa bez fyzického kontaktu nejprve nasměrovat a potom vyslat ve směru kde leží aport, musí jej umět zastavit a případně opravit směr jeho pohybu. Když pes dosáhne prostor dopadu aportu, musí mu dalším povel dát na vědomí, že nyní je v prostoru aportu a je zapotřebí, aby tady začal samostatně intenzivně hledat.

Co je zde hlavní problém ? Vůdci ve své většině pořád ještě věří tomu, že je nutno směr psovi rukou co nejpřesněji ukázat. Je to nesmysl a krom toho jde o úkol nesplnitelný. Kdo nevěří ať si to vyzkouší sám na sobě. Stačí pokleknout a nechte si od někoho kdo stojí vedle vás na něco ukázat. Vsadím ranč v Texasu proti čtyřem kozím chlupům, že se neshodnete. Ono stačí i ukázat si sami sobě na něco prstem a střídavě se na ukazující prst podívat jedním a potom druhým okem.

Jak by mělo vypadat správné provedení při ZPR ? Pes se natočí do směru aportu podle pohybu našeho těla, tento směr upřesníme napřaženou rukou, psa akustickým povelem vypustíme. Při vzdálenosti 60 metrů není většinou ani třeba korigovat směr pohybu psa a když se tento dostane do prostoru aportu a aport sám nenavětří, dostane povel k intenzivnímu hledání na tomto místě. Pes aport najde a přinese. Totéž s druhým aportem. Tato úloha už je komplikovanější, ale při správné přípravě není zase až tak obtížná.

Co zde bylo k vidění ? Nějaký fyzický kontakt i když různé intenzity si neodpustil nikdo.

Z hlediska mezinárodního posuzování by tedy nikdo nemohl obstát. Je tedy do budoucna co odstraňovat . Tyto fyzické kontakty se psem byly různé intenzity. Od jemného usměrňování dotykem na nos nebo hlavu, které snad bude snadné odstranit až po skutečné tvrdé souboje, kdy byl pes usměrňován oběma rukama, pravou za obojek a levou za záď a nakonec byl oběma rukama vyhozen ve směru aportu. Celek pak dokonale připomínal situaci, kdy ve filmu dobrý voják Švejk vyhazoval neodbytného věřitele z bytu feldkuráta Katze. Zde také Švejk na feldkurátův povel pravou rukou uchopil věřitele zezadu za límec, levou za zadek a pak již vývoj situace nabral rychlý spád. Nešťastný věřitel nabyl vlády nad svým tělem až v polovině ulice, samozřejmě že se pak hned otočil ke Švejkovi a začal nadávat. Většina takto „vyslaných“ psů reagovala naprosto stejně. Po pěti až deseti metrech se také zastavili a otočili na svého pána – snad nenadávali – ale vůdce se dostal do nezáviděníhodné pozice, která je jen velmi obtížně řešitelná. Pokud si představíme, že vůdce má na rameni nabitou pušku, situace nabývá na vážnosti. Vůdce puškou, která mu neustále padá z ramene nejen mlátí psa po zádech, ale může dojít i ……, raději nedomýšlet.

Při posuzování handlingu jsem si vzpomněl na malou story z knihy o tom jak správně prodávat. Zde se otec se synem, oba vzdělanci z města rozhodli, že stráví pár dní dovolené na statku uprostřed přírody. Snažili se být užiteční a neustále žádali hospodáře, aby jim dal nějakou práci. Tomu ale jak se na ně podíval bylo hned jasné, že pokud je nechá něco dělat, skončí to buď zraněním nebo nějakou škodou. Až jednou u snídaně uviděl sedlák z okna, že po dvoře běhá tele, které uteklo ze stáje. Hned jej napadlo, že toto je ta pravá práce pro jeho hosty a tak je požádal, aby tele zahnali zpět do stáje. Samozřejmě že se hned a s nadšením pustili do práce. Pouhým nadbíháním a křičením výsledku nedosáhli. Přistoupili tedy k tvrdší metodě – jeden chytil tele za krk, druhý za ocas a snažili se dostat tele do stáje násilím. Tele vzdorovalo velmi statečně a zcela vysíleným hostům se tento úkol nakonec nepodařilo splnit. Celou akci s pobavením sledovala děvečka, která nakonec přišla k teleti, dala mu prst do huby, to začalo prst dudlat, a takto jej za prst zavedla zpět do stáje. S handlingem je to stejné. Stačí zvládnout jen to nejzákladnější z working testů a obtížný problém se stává hračkou.

U handlingu se na ZPR přirozeně a dle očekávání předvedlo i několik „Kukolíků“. Kdo jsou „Kukolíci“ ? Jde o vůdce, kteří své psy naučili, že aporty jsou právě u těch kolíků výšky150 cm. Na ja halt jsme asi opravdu, doufejme jen z malé část, národem tvořivých vynálezců snažících se podvádět kde se jen k tomu naskytne příležitost, i když takhle skvělou nabídku navíc zakotvenou ve zkušebních řádech asi nelze jen tak nevyužít. Takového výkony jsou buď na vyhození nebo na náležitě snížené ohodnocení – s handlingem totiž samozřejmě nemají nic společného. Předpokládám, že nikoho ani nenapadne hledat pro tyto „Kukolíky“ uplatnění v myslivecké praxi. Pokud přeci jenom ano – pak bude nutno osadit revíry stejnými kolíky a naučit bažanty, aby právě u nich ukončovali svou životní dráhu – to však bude úkol daleko těžší než prostě zvládnout handling.

Samozřejmě, že každý dobrý rozhodčí „Kukolíka“ bezpečně pozná, rozhodně nejlepší by bylo tyto kolíky ze ZŘ prostě odstranit.

No a na závěr předložme ještě výboru pro začátek dva úkoly na řešení :

Prvním jsou ty kolíky a „Kukolíci“.

Druhým jak naučit rozhodčí náležitě posuzovat retrievry při práci.

Ten první úkol je výrazně lehčí. No uvidíme.

Pokud tedy zvládneme náležitě alespoň základní marking a handling uděláme pro naše pejsky skutečně hodně a okamžitě se dostaneme ve výcviku na daleko vyšší úroveň, takovou, která již bude odpovídat mezinárodním požadavkům.

Není to úkol až tak těžký a při jeho plnění vám přeji pevné zdraví, hodně trpělivosti a hlavně mnoho úspěchů. Pomoc nabízíme na www.retriever-sport.cz .

Ing. Bohumil Kovář

602 126 166

kovarb@bupak.cz