Způsob posuzování Working testů a Field trialů

 Kritéria  hodnocení                                      

     Working testy jsou ideální přípravou pro Field Trials a proto je rozhodčí posuzují  podle mezinárodního - anglického způsobu posuzování Field Trials. Nehledají tedy pouze chyby psa, nýbrž posuzují celkový dojem, který za sebou pes a vůdce zanechali. Tento způsob posuzování je zaměřen pozitivně, ne tedy pouze tak, jak je u našich loveckých zkouškách zvykem, strhávat psovi body systémem chyba násobená koeficientem. Rozhodčí nosí v hlavě vlastní představu ideální práce a porovnávají s ní předvedený výkon.  Jednoduše řečeno – vítězem je ten, kterého by si rozhodčí po soutěži nejraději odvezli s sebou domů.

Posuzování psa

     Při posuzování psa rozhodčí pozoruje jak pes chodí u nohy, jak je steady – klidný na stanovišti, jak používá nos, jak umí hledat, jaký má marking, jak aport uchopí, přinese a předá, jak je ovladatelný a jak spolupracuje s vůdcem. Na hodnocení mají vliv i vrozené vlastnosti, které se projevují ve „Style“, „Pace“ a „Drive“.

„Style“

     „Style“ –  jsou nuance v pracovním pohybu psa, které zprostředkovávají pozorovateli dojem,  jak je pes cílevědomý, úspěšný a hlavně nadšený pro svou práci. Styl je i estetika pohybu. Projevuje se rychlostí, lehkostí a plynulostí pohybu, k vyjádření stylu patří i akce prutu. Patří sem i způsob jakým pes hledá a přináší. Styl se nedá natrénovat, je to vrozená vlastnost. Je možné, že mladý pes v tomto směru může působit ploše, ale v průběhu tréninku získá postupně sebevědomí, které má vliv na další rozvoj jeho stylu.

     Při posuzování stylu si je rozhodčí vědom toho, že různé rasy  retrieverů se různě pohybují a na pozorovatele mohou různě působit s ohledem na různost jejich stavby těla i osrstění.

„Drive“

     „Drive“ – „tah na branku“  – je kombinací vůle, rozhodnosti a horlivosti psa s cílem vykonat svou práci bez ohledu na těžkosti a problémy. Projevuje se ve způsobu práce při prohledávání krytin a v překonávání obtížných překážek.

„Pace“

     „Pace“ – pod tímto pojmem rozumíme nejenom samotnou rychlost, nýbrž také ovladatelnost, ale hlavně vrozenou  šikovnost psa. Pes by měl být pouze tak rychlý, jak to odpovídá kvalitě jeho nosu. Pokud je na svůj nos příliš rychlý, je tato rychlost posuzována spíše negativně. Bývá pravidlem, že rychlí psi mívají i dobré nosy a rychleji dokončí svou práci. Pokud na zkouškách psi předvedou stejnou práci, rychlejší se umístní před těmi pomalejšími.

     Tréninkem se dá pomalejší pes zrychlit, ale nikdy nedosáhne té kvality „Pace“, která   diváky tak fascinuje.

Marking

     Jde o specifickou schopnost retrieverů a proto je na ni při hodnocení kladen zvláštní důraz. Pes si má místo dopadu aportu zapamatovat a bez ohledu na vzdálenost k němu v přímém směru běžet. Při markingu rozhodčí posuzuje jak pes běží k místu dopadu aportu, jak prostor dopadu prohledává - když aport nenajde ihned, jak jej uchopí, přinese  a odevzdá. Schopnosti pro marking jsou do značné míry vrozeny, ale dají se systematickým tréninkem posílit.

„Pick up“

     „Picku up“ – způsob uchopení aportu. Pes má aport rychle a korektně uchopit, nejlépe tak, že se při tom to vůbec nezastaví. Potíže může působit porost v místě dopadu, tráva nebo větve, které se dostávají psovi do mordy. Zvláště psi s měkkým úchopem berou aport v hloubi houští velmi opatrně. Protože trvale pomalé uchopení zabírá značný čas, je hodnoceno jako nedostatek.

Systematičnost práce

     Při posuzování psa zohledňují rozhodčí i systematičnost jeho práce.  Mnohým psům je tato schopnost vrozena, jiní musí určitou systematičnost získat cíleným tréninkem. Rozhodčí posuzuje jak pes využívá terén, jak pracuje s větrem, jak hledá nosem, jak systematicky prohledává prostor a jak se v daném prostoru drží. Rozhodčí by chtěl vidět samostatné systematické hledání psa v prohledávaném prostoru, tak zvanou přirozenou schopnost hledat – angl. natural hunting ability. Při hledání má pes ukázat  samostatnost, vytrvalost i vlastní iniciativu.

     Při práci více psů najednou, má každý z nich pracovat samostatně a ostatních si nevšímat. Rovněž jim nesmí brát z mordy jejich kořist – aport.

Rychlost práce

     Rychlost při hledání i při návratu je velmi závislá na typu terénu, při posuzování je nutno i na toto brát zřetel. Na rovině s nízkou trávou se pes pohybuje samozřejmě rychleji, než v těžkém terénu. V principu můžeme říci, že pes by měl být stejně rychlý při cestě tam i zpět. Po uchopení aportu by se měl vrátit nejkratší cestou – přímo.

Griff – držení aportu

     Při cestě zpět posuzuje rozhodčí i způsob jakým pes aport drží. Vrozený griff je u různých ras různý. Goldeni a labradoři mají sklon k příliš měkkému uchopení, které může vést až k upuštění aportu. Flati naopak mají sklon k příliš silnému stisku a k mačkání.

     Při zpáteční cestě se může stát, že jim vypadne aport z mordy. Když potom aport znovu samostatně bez povelu uchopí a tuto chybu už neopakují, nemá to za následek nižší hodnocení. Retrievři jsou právě pro tuto „měkkou mordu“ vysoce ceněni. Chybou je příliš pevný stisk, který může vést k poškození dummy nebo zvěře a tím až k následnému možnému vyloučení ze zkoušek.

 Delivery – Předávání aportu

     Pes má přiběhnout až těsně k vůdci. Negativně se posuzuje, když vůdce musí ke psu pokročit nebo když pes jednou nebo vícekrát vůdce oběhne. Při odevzdání aportu musí pes radostně a se zdviženou hlavou předat aport vůdci. Celá předávka má proběhnout klidně.      Hektické předání nebo upadnutí aportu při předávce vidíme neradi. Pes také nemá znovu chňapat po již jednou odevzdaném aportu.

Spolupráce mezi psem a vůdcem

     Posuzuje se i spolupráce mezi psem a vůdcem. Nejvyšším cílem je vykonat práci rychle a minimálně rušit v okolí, tedy s nejvyšší účinností – nejefektivněji. Kde je to zapotřebí, vůdce má psa podporovat. Na posouzení psa má vliv poslušnost a ovladatelnost. Žádána je samostatnost, pokud je to však zapotřebí, musí pes reagovat na povely a signály vůdce.

Závěrem

    Je jasné, že tento způsob posuzování klade na rozhodčí mimořádně vysoké nároky. Mezinárodně uznávaní odborníci říkají, že skutečně dobrý rozhodčí není účetní, který jenom snižuje známky a násobí je koeficienty, dobrý rozhodčí není ani právník, který se snaží nalézt co nejpřesnější výklad znění zkušebního řádu. Dobrý rozhodčí je prostě svého druhu umělec, který musí umět za všech okolností najít toho nejlepšího psa a stanovit pořadí na předních místech.

      V ostatních evropských zemích je absolutně nemyslitelné, aby lépe připravený a předvedený retriever dopadl nakonec na FTR hůře než jeho slabší konkurenti. Toto zatím u nás bohužel možné je. Proč ?

     Znění našeho ZŘ týkající se Field Trial má jen velmi málo společného s odpovídající normou FCI. Pokud zadáváme tituly, měli bychom z této normy vycházet. Současné znění ZŘ otevírá prostor „našim právníkům“, kteří neznajíce tuto základní normu FCI, jsou  schopni dojít až ke skutečně pozoruhodným závěrům.

      Náležitě neproškolení rozhodčí, kteří ve své většině ani nikdy žádného retrievera neměli, nemohou mít dostatečnou představu o výkonnosti  retrieverů. Toto jistě uzná každý zodpovědný rozhodčí. Navíc při posuzování retrieverů na FTR nelze vycházet ze zkušeností z jiných zkoušek slidičů nebo ohařů. FTR jsou zkoušky výsostně specifické. Většina rozhodčích pak vyřeší vzniklou situaci jednoduše cestou nejmenšího odporu tím, že prostě výrazně sníží náročnost. Řada psů pak dostane samé čtyřky (samozřejmě, že něco takového na soutěžích slidičů ani ohařů není možné) a dále se již postupuje systémem chovnost a stáří psa. 

     Chápu smysl zavedení systému chovnost a věk. Pro FTR je však tento systém  absolutně kontraproduktivní – a tedy nanejvýš škodlivý. Skutečně vrcholných výkonů na FTR dosahují retrievři nejdříve ve třech letech, tedy ve věku, kdy již u nás nemohou myslet na vítězství, neboť je porazí psi sice méně výkonní, ale mladší.

     Nejsme v Evropě sami a jistě nestojíme o negativní pověst. Za zamyšlení proto jistě stojí i  některé dobře míněné a prozatím diskrétní poznámky našich členů  z Rakouska. Např. : Jako trénink je to bezvadné, ale skutečný FTR to opravdu není. Nebo :  CACIT a CACT to je v Čechách soutěž nebo přátelská služba ? Podiv budila i skutečnost, že s maximem bodů se dá obsadit  téměř poslední místo. O naprostém nepochopení svědčí i poznámka jednoho z rozhodčích – Ten pes mu chodí jenom tam, kam mu vůdce ukazuje. Rozhodčí bohužel nepochopil, že právě viděl vrchol výcviku, neboť pes chodí právě jenom tam, kam jej vůdce vyšle a neruší v jiných prostorech.

     Pokud chceme, aby i u nás posuzovali rozhodčí na daleko vyšší úrovni, musíme zajistit náležité proškolení pro rozhodčí stávající.

     Dále musíme najít způsob jak přivést do řad rozhodčích i ty cvičitele, kteří dosahují v tomto výcviku výborných výsledků, jsou schopni samostatně posuzovat, ale nesplňují stávající kritéria pro čekatelství z důvodu nepředvedení dnes požadovaného počtu psů.

     Jak se stát čekatelem na rozhodčího  v ostatních evropských zemích ?  Zde stačí, aby zájemce úspěšně předvedl třikrát pouze jediného psa v těch nejvyšších třídách – tj. u working testů třikrát ve třídě „ S“  a u Field trialů třikrát bez vodítka – anglický způsob. Toto je zcela pochopitelné pokud si uvědomíme, že psi předvádějí tyto vrcholné výkony ve věku 3 – 6 let. V té době již mají uchazeči za sebou řadu soutěží a viděli práci mnoha výborných rozhodčích.

     Je víc než jisté, že takto připravený uchazeč o funkci čekatele získá daleko více znalostí z oboru výcviku a vedení retrievra než jakýkoliv jiný rozhodčí, byť by i předvedl řadu psů jiných plemen. Jedině takový rozhodčí, který byl schopen vycvičit a předvést retrievera na té nejvyšší úrovni, je schopen zodpovědně posoudit práci i těch nejlépe připravených retrievrů a výrazně přispět k dalšímu zvyšování úrovně jejich výkonnosti .

     Toto není nic nového, platí to pro všechna plemena, tak proč to proboha nejde právě u retrieverů. Rozhodčích, kteří mají s retrievry vlastní zkušenosti je jen hrstka. Proč tedy je právě tato hrstka ještě rozdělena na dvě skupiny , které posuzují buď u RK nebo pouze u sekce retrievrů KCHLS. Tím se dostáváme do situací, kdy musí posuzovat i  rozhodčí, kteří uvidí dobře pracovat retrievera poprvé až na FTR. Toto je ve vztahu k vůdcům, kteří se snaží dosáhnout špičkových výkonů a které stál výcvik mnoho času, peněz a odříkání, nanejvýš neseriózní. 

     Mnoho může vyřešit nový zkušební řád, ale i tak nás v tomto směru čeká ještě hodně práce při vyrovnávání se s mocným vlivem  našich „tradic“. Jiná cesta ale není.

                                                                                      Ing. Bohumil Kovář